Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Matějovský Jan, 75501 Vsetín, Okružní 419
Kluzák: Quasar Relief 14RX
Datum letu: 8.6.2003
Startovní bod: 49.0989495N 18.9305112E (Benzínka na výpadovce z Martina na Poprad)
1. otočný bod: 49.2254116N 18.9222024E (Mezi Dolná Tižina a Belá)
2. otočný bod: 49.2137940N 18.7494977E (Žilina)
Cílový bod: 49.0989495N 18.9305112E (Benzínka na výpadovce z Martina na Poprad)
Ulétnutá vzdálenost: 45 km (FAI trojúhelník)

    Dnes to vypadalo na Martinky. Cestou jsem však začal váhat. Chvílemi svižně pofukoval JV a zase Z. Po příjezdu do Žiliny jsem usoudil, že je zde variábl. Rozhodl jsem, že pojedeme na Martinky. Na startu chvílemi pofukovalo zezadu, ale objevovaly se i intervaly, kdy lehounce vanulo na start. Základny se tvořily před kopcem asi o 100m níže. Než jsem postavil křídlo, zvedly se nad kopec a začaly se formovat pěkné kumuly. Mezitím přijeli kluci a domluvili jsme se, že zkusíme letět Partizánské a zpět.

    Ze země vypadalo počasí pěkně, nad Vrůtkami točil větroň. Neváhal jsem a šel do toho. Bohužel očekávané silné stoupání se nedostavilo. Jen asi kilometr před startem byla nějaká nulka. Rozhodl jsem se jít na jistotu pod větroň nad Vrůtkami. Robert zůstal točit nulu a podařilo se mu vytočit. Nad Vrůtkama jsem chytil krásný stoupák, který bohužel končil v 1400m. Pokoušel jsem se dostat zpět na Martinky, ale bylo to marné, jak jsem zjistil, údolím Martina protahoval JZ 10-20km/h. Větroň, který se pokusil o totéž, rovněž neuspěl. Létal jsem tedy nad Vrůtkami a čekal, zda se dostupy zvednou. Pomalu jsem přitom byl snášen k hřebenu Malé Fatry.

    Usoudil jsem, že Partizánské je dnes pro mě ztraceno. Volal jsem na Roberta, ať změníme disciplínu, že se zpátky nedostanu. Bohužel mě neslyšel. Správný směr mi udal až náš trenér Jura Kocián. Poslal mě na Malou Fatru. Byl jsem od ní jen několik set metrů a navíc zrovna pode mě táhly dva větroně. Společně jsme se přimáčkli na hřeben a vyškrábali se do 1800. Tedy jen s tím lepším klapkovým větroněm, ten druhý ne a ne se zvednout. Létali jsem kolem sebe tak těsně, že jsem málem řval hrůzou. Stoupák byl velmi úzký a větroň jej bral jen polovinou kruhu. Já se do něj vešel tak ze 3/4. Výsledkem bylo, že jednu polovinu kruhu byl větroň tak o 50m níže a ve druhé polovině byl tak 2m pode mnou. Nakonec si to rozmyslel a pustil to po hřebeni dále. Já po chvíli za ním. Dojel jsem ho hned. Točil nějakou nulu, ale já byl výš. Bohužel ještě výš to nějak nešlo. Základna byla kousíček nad námi a hřeben kousíček pod námi.

    Zkusil jsem po něm jet dál na SV. Když už to dál nešlo, uhnul jsem po jednom hřebíku vybíhajícím na SZ. Zde to bylo jako z učebnice. Pěkná podkova za Varínem a do ní směřoval kouř z kafilérie. V pohodě jsem ustředil a rozhlížel se co dál. Ze Straníku letěli na východ dva padáky. Zprvu jsem si říkal, že se s nimi svezu, ale nějak se jim nedařilo a nejbližší kumuly tím směrem se mi zdály být příliš daleko. Zato na Straníku jsem viděl houf padáků. Vlastík ráno říkal, ať přiletím na Straník, tak jsem se letěl podívat, jestli tam je. Byl tam. Domluvili jsme se, že na něj chvíli počkám a dál poletíme spolu.

 Nad Straníkem

    Zde to zase nosilo jen do nějakých 1400. Točil jsem se třemi padáky, zprvu vypadali jako zkušení piloti, seřadili jsme se do jednoho kruhu a v pohodě točili, jakmile stoupák zeslábl, ukázalo se, že se jedná o nějaké začátečníky a každý si začal točit svůj střed. Nastal chaos a bylo těžké se vyhnout. Nakonec odletěli někam dolů na Straník.

    Čtvrt hodiny jsem čekal a Vlastík stál na startu. Mezitím skončil stoupák. Řekl jsem Vlastíkovi, že dál čekat nemohu a letěl jsem pro trochu výšky do oblíbeného stoupáku nad Teskem. Bylo to asi nesilnější stoupání dne. Končilo základnou ve 2000m. Potom jsem chvíli létal okolo a rozmýšlel, co dál. Směrem domů jsou dlouhé lesy, dnes nejsou velké dostupy a navíc směrem domů nevypadalo počasí příliš růžově. Kupodivu na rozdíl od údolí Marina, kde docela pofukovalo, v údolí Žiliny byl variábl. Zkusím to zpět do Martina! To je myšlenka!

    Zaletěl jsem si do Polomského stoupáku pro trochu výšky. Dalo to jen něco přes 1600. Potom pomalu v nulce přes Polom okolo památníku. Jo, ještě to dokloužu zpět pod Straník. Teď mi cestu ukázali dva krásní čápi černí. A jsem nad hřebenem. Teď už to dokloužu, ať se děje cokoli. Letím nad kempem a přistávačkou pod Martinkama. Párkrát to drclo, zkusil jsem to otočit, ale nic z toho nebylo. Ještě kousek, docela fouká protivítr. A jsem v cíli nad benzínkou u Martina.

    Ten stoupák je zde snad celý den. Ještě jednou jsem vytočil. Domluvil se se svojí nejoblíbenější ženou, které vděčím kromě spousty jiných věcí i za to, že můžu tak často a hodně létat, na svozu. Jedno parádní přistání. A dále již jen chlazené nápoje a spousta dobrého jídla.

 Trojrozměrný průmět dráhy letu


 Návrat na domovskou stránku