Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Černý Roman, 750 02 Přerov, Velká Dlážka 27
Kluzák: Quasar Relief 14
Datum letu: 7.4.2006
Startovní bod: Straník
1. otočný bod: - -
2. otočný bod: - -
Cílový bod: Ďurčiná
Ulétnutá vzdálenost: 24 km

 Start na Straníku

    Den začíná docela hezky a slunce po ránu nevěstí nic dobrého pro zaměstnavatele. Práci nezanedbávám, pouze přesouvám a jde se lítat. Od včerejška jsme domluvení s Jindrou Kobierským, že se ráno jede, a tak i udávaný SZ směr větru na Lysé mne zanechal chladným. Na štěstí vím, že mám na Straníku kamaráda a ten mne ujistil JV předpovědí s vánkem kolem 2m/s.Tuto informaci jsem po příjezdu na kopec komentoval slovy, že koukal na pytel z druhé strany.

    No nic, tak všichni stavíme křídla a že nás tam bylo rogalistického národa! Padáčkáři tam měli zahájení ligy a my po chvíli na ně závistivě koukali, jak nám mizí ve výšinách po startu ze severního startoviště. Vypadalo to, jako když je někdo střílí z praku do luftu. Dostavěl jsem si křídlo a neustále se mi honí hlavou, odkud na to půjdu. Fusgi preferoval jih a kasal se, že kdyby měl svoz, tak na to jde. Briskně jsem mu odpověděl, že svoz potřebovat nebude, protože z toho mlází pod startem se už hrabal několikrát sám. Je pravda, že občas se termický poryv ozval i z jihu, ale větrný rukáv neomylně dával najevo, že dnes tu vládne S-SZ proudění.

    Notnou chvíli jsem postál na startu, a pak jsme udělali rozhodnutí. Ve tři balíme a snad doma stihneme roztoužené polovičky a nasbíráme posledních pár letošních kladných bodů. Neustále jsem však pozoroval západní startoviště a vzhledem k příhodně postaveným flérám na a kolem startu, jsem si začal skládat obrazec ofukování startoviště. Dospěl jsem k názoru, že dnes by to šlo. Slunce hezky prohřívalo svah pod západním startem, a tak termika dokázala stočit proudění příhodným směrem.

    Kluci mezitím zjistili, že pro rogalisty start ze severu by byl trochu o ústa a já se začal oblíkat. V podstatě čekat se dá i s křídlem na startu. Rampa je zde krásně dlouhá, i když se sklonem to moc nepřehání. Makal jsem jak divý, aspoň mi to tak připadalo. Abych si to notně znesnadnil, tak jsem si ještě nastavil zbytečně velký úhel náběhu křídla, ale ten nahoře mne údajně propustil za odvahu. Za mnou byl nachystaný Lukáš Klika, a tak jsem se snažil vypadnout od startoviště co nejdřív.

    Jaké bylo mé překvapení, když jsem po dotočení viděl startovat křídlo ze severní startovačky. Posléze jsem se dozvěděl, že kolega za mnou startoval ještě dřív, než jsem se vznesl a domnělý start kluzáku byl Lukáš po odvážném dotočení zatáčky u svahu kopce. Prostě kdo umí, tak umí. Chvíli jsme oba s veverkami poskakovali po vrškách stromů a soutěžili jsme, komu to štěstí vydrží dýl. Teda mně to vydrželo jen do okamžiku, kdy si už všichni mysleli, že se ze sedla vyletět nedá. A tak jsem si šel užít klidného letu do rotoru s následným přistáním na závětrné straně kopce. Po cestě jsem si našel stoupající nulu a nechal se snášet na přistání.

    Pak začal konečně tělocvik. Něco nesmělého se utrhlo na rozmezí přistávačky a moderního monstra stavitelství KIA a já ve 150 metrech si začal uvědomovat, že bych měl něco začít dělat. Bylo to turbulentní a průměrovadlo mi ukazovalo 0,2 m/s a ztěžka jsem se dostával nahoru. Začali jsme s Lukášem spolupracovat a hrabat se na úroveň startu a postupně nás to zafouklo za Váh a to jsme už vlastně byli na přeletu. Tady jsem se konečně zapnul a vyhodnotil situaci, že by to nebylo špatné pustit dál, a tak druhým letošním letem si něco hezkého lítnout. Kolega mne vzápětí vyslyšel a pustil to po větru směrem na Klak a já si mezitím dobral konečně svou první základnu pod rozbitými vatičkami na úrovni Polomu ve 2106 metrech nadmořských.

    To byl výhled, ale kosa jak prase. Stoupání bylo od 1,5-3m/s, a tak jsem se chvíli vozil a okukoval Martinky. Pak jsem to pustil směrem na Klak a těšil se z 14 kilometrů klouzání. Přilítl jsem na úbočí svahu u Rajecké Lesné a zde jsme se s Lukášem setkali. Chvilku jsem se snažil něco ještě vyštrachat, ale morál už končil, a tak jsme se svorně vrátili na hezké suché pole u vesnice Ďurčiná.

    Přistání v pohodě a až teď jsem začal prožívat let na plno a tlemil jsem se jak debílek. Co dodat na závěr. Nebylo to dnes zadarmistické. Aspoň pro mne s mým celkovým náletem do třiceti hodin. Stoupání kolem 1,5-3m/s, ale trvalo věčnost, než jsem se vyhrabal. Výš to pak byla pohoda a i stoupání už tolik nebylo turbulentní. Letos jsem ulít víc než vloni, a tak to snad natáhnu ještě dál. Ahoj někde na kopci.


 Návrat na domovskou stránku