Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Kvarda Pavel, 629 00 Brno, Bzenecká 22
Kluzák: Gradient Bolid 26
Datum letu: 15.4.2003
Startovní bod: Nové Sady
1. otočný bod: - -
2. otočný bod: - -
Cílový bod: Vyhnance
Ulétnutá vzdálenost: 115 km

    Úterý 15.4.2003 bylo původně plánováno jako čistě pracovní den, však také zatažená obloha podporovala pracovní nasazení lítačů brněnské partičky. Ale mělo tomu být jinak. Moji pohodu u firemního monitoru před polednem nejprve narušil pohled z okna Metodějky (moje společné sídlo s firmou Axis Radka Šimoníka) a následný telefonát od Charlieho Karla Vejchodského. Počasí se začalo rapidně měnit, obloha se čistila a nad Brnem začaly naskakovat první stopy termických mazlíků. Taťulda Šikec odmítl pohled na oblohu se slovy "... mám práce nad hlavu (originál zněl trošku jinak), ty mraky jsou sádrový a za chvíli budou padat hovna s háčkama …". Nicméně moje potřeba letět opět překonala nutnost pracovat a tak po 12. hodině vyrážím na brněnské paraglidingové kultovní místo - letiště Nové Sady.

 Nové Sady

    Počasí se stabilizovalo v krásný letový den, fouká lehký vítr z ideálního východního směru a tak vypisuji letošní první protokol do poháru. Odhaduji to na cílový let do Dačic, což je nějakých 60km (a to se říká nepřepálit začátek). Nedaleko od nás prolétá ve 300m L-159 Alca z Náměšťského letiště a tak telefonicky domlouváme s věží naši aktivitu na Nových Sadech s možností našich přeletů směrem na západ. A to už na navijákovém laně stoupá Charlie a jeho následné vyklesání do 100m nad terén naše přeletové ambice trošku zchladí, protože když se nezvedne on, tak kdo…? Nicméně nedává svoji kůži zadarmo a na nuličce hobluje k dálnici, aby se konečně začal zvedat.

    Moje předstartovní nervozita mně už nedovoluje sledovat Charlieho úspěšný souboj s termikou - poprvé letošní rok, poprvé na novém Bolidu visím připnutý na laně. Bezproblémový vlek mě dostal téměř přesně do mírného stoupání, fotím odlet a soustředím se na moje základní pravidlo - vytočit první stoupák, co to jde i kdyby to bylo jen 0,5m/s a vyplácí se to, mám dnes poprvé základnu 2350m nad start. Vítr mě snáší více na západ, než byly moje předpoklady = sbohem Dačice, ale aspoň se bezpečně vyhnu letovému prostoru Náměšť a tak se kochám ubíhající krajinou pode mnou.

 Arturek za letu

    Jde to nad očekávání dobře, průměrná stoupání jsou sice jen do 2m/s, ale mraky kreslí krásné dálnice na obloze a stačí si jen vybírat ty správné vyhýbky a hlavně každý mrak něco dává. Po 1,5 hodině letu mě GPS odmítá kontinuální navigaci, známe to všichni - baterky lehly, takže ji zapínám pouze při focení pro snažší identifikaci orientačních bodů. Moji pozornost však náhle upoutal známý syčivý zvuk blížícího se proudového letadla, Alca se otáčela přibližně v kilometrové vzdálenosti a moje pohoda docela vzala za své, když se tato situace opakovala asi 5x v několikaminutových intervalech. Bleskově hledám v mapě blízkost nějakého mně neznámého vojenského prostoru, ale na nic nepřicházím. Vysvětlení bylo překvapivé: na letišti v Náměšti je několik lítačů, kterým Šikec prodal padáky, z toho jeden seděl zrovna na řídící věži a druhý se s Alcou lítal na mě dívat, jak mně to na trati odsejpá. No takový doprovod nemívám zrovna každý let...

 Třešť - 51km

    Z první menší krize před Třeští mně pomáhá klidné stoupání z 500m až do základny a to je tam snad pořád, mně teda pomohlo na úplně stejném místě už vloni.

    Horší už je to na 68 km nad obcí Polesí, kde mám jen 300m, ale mám pořád štěstí a tak letím dál.

 Polesí - 68km


    O co je termika méně výrazná, o to je její výskyt hojnější. Dostávám se často do situace, kterou přede mnou letící Charlie později popisuje slovy: "…letím pod mrak a začínám stoupat 1,5m/s, snažím se točit a stoupání klesá na 0,5m/s, kašlu na to a lítám rovně od jednoho kraje mraku na druhý, až dosvahuju základnu a letím dál…".

 Žirovnice - 73km


    Už za sebou mám Žirovnici i Deštnou a vypadá to na pěknou vzdálenost, takže následné vyhnití do psí výšky mě až tak moc nepřekvapuje, letím přece už 3,5 hodiny. Vysílačkou zrovna volá Charlie že "už mu taky cuká rychlostní sonda" a bude pravděpodobně sedat, fotím přistání ze vzduchu a zapínám umírající GPS pro orientaci, ale zjišťuji, že čerstvé baterky by spíš potřeboval můj kardiostimulátor (teda pokud bych nějaký měl).

 Budislav - 98km


    Jsem nad Budislaví a GPS ukazuje krásnou ale i zároveň deprimující vzdálenost - 98km a já mám jen 150m výšky, to kilo mně snad není souzený. Došlo na poslední instanci a tak se už i nahlas obracím k nejvyššímu s prosbou o dnes už poslední nuličku jen k další vesnici, jen ať je to přes 100km. A když se daří, tak se daří, nula je tady. Teda hodně turbulentní, že mně bohatě doplňuje hladinu adrenalinu v krvi, ale tohle už nepustím za žádnou cenu a odměnou mi je poslední nastoupání do základny mraků, které se už přede mnou začínají rozpouštět a následuje obvyklý večerní výkluz v mírném opadání dlouhý 15km až za vesnici Vyhnance, kde sedám po 4 hodinách letu těsně před šestou večer.

 Vyhnanice -115km

    A je to tady, 115km je moje nejdelší uletěná vzdálenost a ve své radosti nejsem sám, neboť Charlie se shodou okolností také ještě zvedl a ulétl až na 125. kilometr. Následný svoz nám sice sebral zbytek dne, do Brna přijíždíme až po půlnoci, kde na svoje kurzíky čeká v pivárně táta Šimoník, ale nikdo toho nelitujeme.

    Až zase příště budou sádrový mraky, tak určitě pojedu lítat.


 Návrat na domovskou stránku