Po včerejším super dni jsem i dneska byl pevně rozhodnut vyrazit na kopec. Od rána od 6:30 jsem roztáčel kola pětiletky, abych stihnul vše, co je potřeba odpracovat. V 11 hodin se zastavil motor pily, trochu jídla a hurá na kopec.

    Švára na kopec nedostal povolenku, a tak jsem vyrazil s "Ryboušem". Věděli jsme, že fouká slabej sever, ale místo na Ještěd jsme vyrazili na Rašovku. Jo lenost je lenost. Starej Zambezi nám svez auto a my vyrazili směr startoviště. Naším příchodem na start dostali mraky povel zastavit nad Rašovkou a rozpadat se. S trochou nadávání jsme vybalili a čekali a čekali. Po necelé hodině čekání se nakonec udělala malá díra. Nechali jsme trochu nahřát a hurá do rotoru. U Kameňáku s ne zrovna velkou vejškou jsem doletěl nad místní kravín. Nějaká dojnice patrně zrovna udělala svoji potřebu, protože v těch 50 metrech to najednou bylo cejtit. Začal jsem tu nulku vyprodukovanou místními šťastnými kravkami točit a po pár dlouhých minutách se mi podařilo i o pár metrů zvednout. Naštěstí rozbitá nula se umoudřila a ve dvoumetrovém stoupání jsem se vytáhnul do sympatických 1700 metrů. Chvilku jsem čekal na "Rybouše", ale ten se plácal ještě nad Kameňákem, a tak jsem vyrazil sám.



    Cesta ubíhala jako vždycky, když letím sám a nezávodím. Bába s nůší by mě předběhla a ještě k tomu po silnici. První rameno jsem letěl přímo famózní rychlostí 9.5km/h. Turistika hadr. Točil jsem každej půlmetr a měl radost z toho krásnýho pluhování vzduchu.



    Po dotočení přímo nad 1.OB jsem nabral kurs Jenišovice. Po třech kilometrech jsem neodolal dvoumetru, kterej jsem potkal a nabral jsem 1900m. Všimnul jsem si i "Rybouše", kterej pod základnou mazal k Příšovicům. Nakonec tady i přistál. Děvčata se v místní nádrži určitě koupala, a tak jim dal přednost před lítáním. Já jsem mezitím neustále pod základnama valil směr šipka na mém archaickém GPS.

    U Sedlíštěk jsem si všimnul, že na dalších ca. 4km se mraky skoro potkávaj základnama. Neodolal jsem, dotočil pod tu první a na speedu jsem to pustil po touhle super řadou dál. Sice proti větru, ale za stálého mírného stoupání jsem dopádloval až k 2. OB. Po otočení jsem zamířil k Hodkovicům na posledních 12km trasy. Na letišti v Hodkovicích vlekali plachťáky, a tak jsem jim mohl ze 2000m hezky zamávat. Přes město jsem letěl na jistotu k hřebenu. Tam to vždycky musí bejt. Jeden plachťák mě sice ujišťoval, že i v rovině to jde nahoru, ale takhle jsem se napálil už vloni a nakonec nedolít. Prostě hřeben je hřeben.

    V 700m to se mnou u Záskali zaklepalo a krásnou dvojčičkou jsem dobral 1900m a nabral kurs Rašovka. Cestou ke místu startu to ani moc nepadalo a po 5km "dokluzu" jsem přiletěl k cílovému OB. Zrovna přistávali rogalisti, který se ten den moc nechytli. Chudáci pak asi okusovali trapézky, když měl viděli v 1600m na uších bez jakéhokoliv zájmu točit další stoupáky. A že to hezky nosilo!



    Prostě poslední víkend května 2004 nebyl vůbec k zahození.