Období února a března je pro českého pilota každoročně poznamenáno těžkými abstinenčními příznaky z nedostatku adrenalínového termického vitamínu a horečně tedy prohledává na mapě letové terény v teplých krajích, ležících jižně od České republiky. Často se jeho po dlouhé zimě již třesoucí se prst zastaví v severní Itálii, nedaleko Benátek, na značce města Bassano. V tomto ročním období se nepochybně jedná o trefu přímo do černého.

Bassano del Grappa
    Na přelomu února a března již slyší Ital z Bassana každé ráno za oknem kosa hvízdat a možná si spolu s Ivanem Mládkem mumlá: "Už je tu zas to pitomý jaro - ptáci řvou, kytky smrděj a pro samý kuřata není kam plivnout". Ne tak ovšem český pilot, únorovými vánicemi na kost zmrzlý a březnovými plískanicemi skrz naskrz provlhlý. Představa kvetoucích ovocných stromů, pampelišek na přistávačkách a dravé jarní termiky jej naplňuje nezvládnutelným rozechvěním.

    I když se vše podstatné odehrává v okolí vesničky Semonzo, je tento terén znám spíše pod názvem nedalekého města Bassano. Po takřka 1000km dlouhé cestě a mnoha hodinách toužebného vyhlížení cedule s názvem tohoto města se patrně Bassano natolik vryje do pilotova podvědomí, že ho již nedokáže zapudit.



    Bassano del Grappa je podhorské město, ležící asi 50km SZ od Benátek v naprosté rovině, které sahá až k mořskému pobřeží. Ovšem těsně za městem se již zvedá strmé předhůří Alp do výšek až 1700m n.m. a tvoří tak rozsáhlou jižní stěnu se všemi výhodami pro termické létání. Kupodivu jižní situace nepřináší do okolí Bassana to pravé bombové létání, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vertikální zvrstvení vzduchu je v takovéto situaci silně stabilní a jižní proudění navíc tlačí do této oblasti vlhký vzduch od moře, který vytváří v inverzní vrstvě opar někdy tak silný, že v noci nejsou vidět hvězdy a ve dne ze startu přistání. Vývoj termiky bývá oparem značně zatlumen a dostupy obvykle nedosahují přes 1500m n.m.

    Po výměně vzduchových hmot a změně směru proudění na severní až severozápadní nastává obvykle výrazná změna. Pochopitelně k lepšímu. Mnohého pilota možná napadne, co se severním větrem na startovišti, obráceném k jihu ?! Žádné obavy. Všechna startoviště jsou totiž dokonale ukryta v závětří masívu vysokých hor a určujícím faktorem na startu se tak stává termika. A ta je v takové situaci zatraceně výrazná ! Razantní stoupáky dosahují nezřídka hodnot přes 8m/s a dostupy bývají přes 2500m n.m. Závětrná termika je velmi silná a značně turbulentní, zkrátka "bordel" a těžký boj, nic pro začátečníky. Počká-li si však pilot v Bassanu na takovéto čerstvé povětří, řídí-li se důsledně pravidlem, že nejhorší smrt je z vyděšení a nevadí-li mu, že to co si nadělá do kalhot se mu vzápětí nasype za krk, je potom odměněn takovýmto uchvatným pohledem na scenérii zasněžených Alp s památníkem na vrcholu Monte Grappa hluboko pod sebou.



    Snímek je pořízen z výšky přibližně 2400m n.m. Než se mi totiž v silné turbulenci vůbec podařilo zaměřit fotoaparát, ztratil jsem takřka 150m výšky a nemít jej přivázaný na dlouhé gumě, několikrát za sebou bych o něj přišel. V digitální paměti Flytecu ze dne 20.3.1999 zůstala zapsána maximální výška 2534m n.m. a maximální stoupání 9m/s.

Jak se dostat na místo a nezabloudit
    Nechce-li pilot strávit více času cestováním než létáním, vybere si trasu výhradně po dálnicích a nasedne do toho nejrychlejšího vozu, jaký má k dispozici. Rakouská dálniční známka s platností 10 dnů přijde na 72 šilinků, ale je možno ji rovněž koupit za 220Kč na benzínové pumpě na české straně hranice. Dálniční poplatky v Itálii se různí podle úseku dálnice, kterým právě projíždíte. Vždy je však třeba si při vjezdu do placeného úseku dálnice vytáhnout z automatu lístek, bez kterého hrozí při výjezdu z dálnice nepříjemná pokuta. Výše dálničních poplatků není nikterak závratná a např. úsek od italské hranice (Villach) až takřka po Benátky, což představuje téměř celý úsek cesty v Itálii, přijde v přepočtu asi na 370Kč.

    Moravští piloti s oblibou volí trasu Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach, Udine, Padova a Bassano. Českým pilotům vyhovuje lépe trasa Linz, Salzburg, Innsbruck, Brenner, Bolzano, Trento a Bassano, popř. varianta přes Mnichov.

    Ať už zvolí pilot kteroukoliv trasu, vždy je třeba směrovat svůj rychlý vůz na Bassano del Grappa na souřadnicích N45°45.809' E11°44.074'. Po příjezdu do Bassana již zbývá urazit pouhých 5km směrem na SV k vesničce Semonzo.



    Těchto posledních 5km se však může pro pilota, který příjíždí do těchto míst poprvé, proměnit v nepříjemné bloudění v podivně se klikatících uličkách uprostřed vesnic. Dlouho jsem pátral po skutečně exaktním způsobu, který by neomylně navedl unaveného pilota až na tábořiště samotné. Směrovky s nápisy "Cima Grappa" sice ukazují takřka správný směr, ale na některých poměrně důležitých místech chybějí. Ukazatele do údolí Santa Felicita lze zahlédnout rovněž pouze sporadicky. Existuje tedy snad skutečně pouze jediný způsob navigace, kterým je (kromě GPS) návěští na křižovatkách s nápisem "Dalla Mena".



Tábořiště u hotelu Dalla Mena
    Spatří-li oko pilotovo po mnoha hodinách jízdy na konci údolí Santa Felicita hotel Dalla Mena, jeho srdce určitě radostí zaplesá. Přímo u hotelu se nachází neplacené tábořiště (N45°48.775' E11°45.313'), ve kterém lze ihned velmi dobře rozpoznat mluvenou češtinu, občas němčinu a vyjímečně i polštinu.



    V údolí Santa Felicita se již projevuje efekt vysokých hor. Brzy po západu slunce vytváří katabatické proudění velmi studený údolní vítr, tekoucí z chladnoucích strmých horských svahů dolů údolím. Obrat nastává až po východu slunce, kdy se po nahřátí svahů směr proudění obrátí a začíná být zřejmé, že termika začala fungovat.