"Aspoň vyzkoušíme ten nový stan a ukážeš mi Benátky," posouvá nepatrně osobní asistentka mé rozhodnutí směrem k odjezdu, když vidí moje rozpaky nad synoptickými předpovědními mapami pro severní Itálii na několik nejbližších dnů. Benátky ještě nikdy neviděla a loni v listopadu jsme museli v horském údolí na břehu přehrady Lac de Tolla na Korsice prchnout v pudu sebezáchovy před divokou vichřicí ve dvě hodiny v noci ze stanu do auta a zatímco laminátové pruty Vitamínova zánovního Colemanu popraskaly pod náporem větru, naše téměř muzeální "Áčko" z výrobního družstva Úpavan bylo do ráno roztrháno na hadry a nedůstojně rozmetáno po okolí.

    "A nevadí ti, že budeš v tom Bassanu sám?" volal mi ještě večer před mým plánovaným odjezdem Marcel Konečný, který se teprve včera vrátil opálený z brazilských závodů CBP Open a Pan American Open a opět tím mírně znejistil můj odjezd. Ale co, váleční zpravodajové si přece počasí taky nevybírali. A tak v pátek před polednem už rozbalujeme svačinku na dálničním odpočivadle za Vídní a silný jihozápadní vítr se mi snaží vyrvat Čabajskou klobásu z ruky. V rakouských horách mezi Grazem a Klagenfurtem leží od 1000 metrů výšky souvislá vrstva čerstvého sněhu a teplota se drží sotva 2 stupínky nad nulou.

    Strašili mě úplně zbytečně, nejsem v Bassanu sám. Kromě polských pilotů je tu i několik paraglidistů z Prahy, přijela část Kondorů z Moravy a prototyp nového padáku bez identifikačních znaků tady testuje Petr Reček s Jurajem Klejou. A i když po zapnutí mobilu vyskakuje na displeji hned několik opakujících se SMS zpráv od organizátora o zrušení závodu a jeho posunutí o měsíc, zůstávám.





    Benátky jsou mírně zasmrádlá a oprýskaná továrna na peníze - takový ve mně zůstal kdysi dojem z poslední návštěvy před několika lety. Bloumáme uličkami a rozhlížíme se kolem sebe v kostele a na náměstí Svatého Marka. Nic se tu od té doby nezměnilo ...

    Moravsko-slovenský tým je časně ráno na nohou a chvátá nahoru na startoviště. O novém prototypu padáku ale hovořit vůbec nechtějí, zato o včerejší alkoholové smršti pozdě v noci v pizzerii v podobě čtyřiadvaceti "Grapp" se dozvídám spoustu zajímavých detailů.







    A jak je? Létá se každý den, i když pozdní odpoledne je zpravidla zakončeno přeháňkou nebo i vytrvalejším drobným deštěm, trvajícím často hluboko do noci. Poměrně slabé stoupáky dosahují jenom zřídka rychlosti 3m/s a základny oblačnosti leží ve výškách kolem 1100 až 1200 metrů nadmořských. Počasí na přelety nebo dokonce na závody každopádně vypadá jinak. Ale létá to, dnešní pondělní ráno je dokonce úplně jasné bez jakékoliv oblačnosti, sobotní prohlídkou Benátek jsem udělal svému děvčeti radost a v tom novém stanu se spí fakt skvěle. Tož co si můžu od života ještě více přát ...?