Sobota 3.8.2002
    Svítá a kolem je úplné ticho. Nebo neslyším? Záclona v pootevřeném okně se mírně pohybuje. Pomalu a s velkou námahou začínám rozeznávat obrysy předmětů v šeru místnosti. Nebo nevidím? V hlavě mám docela vygumováno. Slovensko - Chopok! Konečně náznak kloudné myšlenky. Ano, po předchozí dohodě s organizátory jsem dorazil do hotelu Björnson u stanice lanovky Otupné už včera odpoledne a oproti loňskému roku s několikanásobně větším nákladem Vavřineckého. Jistě, bylo to tak. Pilo se hluboko do noci a řekl bych, že hodně. Každý rozumný člověk přece ví, že Slovensko leží na rozdíl od České republiky dále ve vnitrozemí, vzduch je zde více suchý a veškeré nápoje, zejména pak alkoholické, se tady mnohem rychleji odpařují. A kdo všechno že se tady už včera sešel? Nevzpomínám si. Poznámky jsem si raději nedělal a z fotografické dokumentace existuje snad jenom jeden snímek, na kterém personál hotelu vítá organizátory závodu před vchodem šampaňským. Buďto IPC Cup Chopok nabývá rok od roku na významu nebo je v tom nějaká čertovina. Někdy je lepší nevědět ...



    Po ranním drobném dešti se rychle vyjasňuje a už krátce po poledni se celkem 31 zaregistrovaných závodníků veze lanovkou na horní stanici Luková do nadmořské výšky kolem 1700m a odtud pak pokračuje pěšky dalších 200 výškových metrů vzhůru na startoviště.



    Na briefingu je pak vyhlášena 37km dlouhá disciplína se třemi otočnými body Poludnica, Pavčina Lehota, Králova Lehota a cílem ve vesnici Východná.

    Krátce po otevření startovního okna jdou ve 13:25 do vzduchu Michal Orolin a Peter Hvôrka, rychle následovaní většinou ostatních. Ve studeném a po přechodu fronty i poměrně vlhkém vzduchu se ale základny oblačnosti tvoří ve výšce necelých 100m nad startem a už první přeskok na protější hřeben se ukazuje jako docela problematický.



    Zatímco spousta pilotů včetně některých nejmenovaných favoritů končí svůj let už na přistávačce pod kopcem u chaty Lúčky, jiným se daří dolétnout alespoň k prvnímu otočnému bodu. Pouze pět pilotů se ale dostává přes 15. kilometr, který je rozhodující pro uznání platnosti dnešní disciplíny. Necelé dva kilometry nakonec chybí do cíle Štefanovi Vyparinovi a přibližně 400 metrů za ním přistává Peter Mensák. Počet pilotů za 15. kilometrem ale bohužel nedosahuje 20% z celkového počtu startujících a dnešní disciplína je tedy prohlášena za neplatnou.

    "Dolej pohár, ty šašo pokreslený...!" huláká pak kdosi s prázdnou skleničkou a zásoby červeného vína se začínají rychle ztenčovat. Za hotelem Björnson je naražen sud piva, na roštu se opékají kuřata a dým z ohně stoupá k úplně černé obloze, na které v čistém horském vzduchu září tisíce jiskřivých hvězd. A diskotéka v restauraci hotelu duní až do samotného svítání.



    Snad tedy dorazí i další piloti, kteří jsou sice předběžně přihlášeni, ale zatím nepřijeli. Že by špatná předpověď ...?