Pondělí 4. 8.
    Počasí na startu vypadá dopoledne velmi podobně jako předchozí den. Na briefingu však organizátoři varují před možným výskytem bouřek v odpoledních hodinách a opatrná task committee tak volí velmi krátké kolo o délce 46.5km a stanovuje čas posledního přistání na 16:00. Dnes se tedy poletí "Speed run" se startovním bodem přímo na Kobale, prvním otočným bodem v Kobaridu, zpět na Kozlov rob a na závěr přes opačnou stranu údolí na vysílač na kopci Kuk do cíle v Tolminu.




    Načasování nám vyšlo perfektně, takže základnu nad startem dotáčíme spolu s Karlem právě při otevření startovního markeru. Oba bereme jeden z prvních časů a vyrážíme na trasu. Podmínky jsou opět skvělé, základny jsou sice trochu níže než včera, ale 2500m n.m. je na dnešní task stejně až zbytečný luxus. V půli trasy Karel volí poněkud jinou cestu, stoupák na očekávaném místě přichází až po chvíli, a tak na vedoucí skupinku trochu ztrácí. Jediným obtížnějším místem by dnes mohl být pouze otočný bod na Kuku, ale s dnešními dostupy je nakonec i jeho dosažení bez problémů, takže rozhodující je nikde se na trati zbytečně nezdržovat. Můj Addiction se drží všem závoďákům stále na dohled a nakonec přistávám v cíli na 6. místě. Karla stálo zmiňované zdržení propad na 40. místo, Martin Pacejka je dnes v cíli 44.






    Žádná bouřka se ten den nakonec nekonala, což byl pochopitelně důvod pro stížnost hlavnímu organizátorovi závodu Sergeji Čujecovi.

    K jeho cti je třeba poznamenat, že si naši výčitku vzal k srdci a pochopil, že jediný možný způsob, jak napravit tak zásadní chybu, které se dopustil při výběru dnešní letové úlohy, spočívá v dostatečném přísunu chlazeného Laška pro naše žíznivé krky.


Úterý 5. 8.
    Tomu, že dnes opravdu hrozí bouřky, se dá věřit už brzy po ránu, neboť už kolem 9. hodiny vyrůstají nad horami květáky až nezdravě do výšky. Opravdu není radno závidět těm, kteří se na dnešní disciplínu vydají nedostatečně oblečeni či dokonce bez bot.





    Na briefingu ve 12 hodin je posléze vyhlášen 55.1km dlouhý "Race to goal" s pěti otočnými body a přistáním opět na stadiónu v Tolminu. V případě bouřky může být závod zastaven a bude-li v té chvíli již některý ze závodníků v cíli, bude kolo platné a všem se bude započítávat pozice dosažená v okamžiku zastavení závodu. Konec disciplíny je však v každém případě v 16:00 a pro bezpečné přistání mají poté závodníci k dispozici ještě dalších 15 minut.

    Vítr na startu, který po ránu pravidelně pofukuje z východní strany, dnes ve chvíli otevření startovního okna slábne prakticky na nulu. Závodníci startují na obě strany a snaží se v nepřesvědčivých podmínkách udržet, jak to jde. Vskutku klasický den, kdy jsou nejprve všichni dole a přejí si být nahoře, aby vzápětí byli nahoře a přáli si být dole.

    Skupinka, se kterou jsem se snažil po startu vyzvedat do použitelné výšky, postupně vyhnívá, mně se nakonec snad po třičtvrtěhodině daří dotočit k základně a vyrážím na stíhací jízdu za čelní skupinou. Ukazuje se, že je dobře, že v této skupině jsou skutečně tvrdí a vodě odolní chlapíci, neboť při přeskoku přes Kobarid na hřeben Stolu je zastihuje první velmi vydatná přeháňka. Já mezitím dotáčím nad Mrzlim vrchem jen 2000m n.m. a jak tak potom v přímém letu stále stoupám, s nedůvěrou pozoruji mračna stahující se za dominantou místního kraje horou Krn. Má stíhací jízda končí ve chvíli, kdy se za Krnem mihne blesk a v zápětí se ozve ohlušující hrom. Na velkých uších a plném speedu letím nad údolí, kde se snažím co nejrychleji vytratit svou výšku. Asi půl hodiny po mém přistání začíná v Tolminu vydatný liják, který je velmi vhodným doplňkem k dnešnímu večeru. Ve velmi živé diskuzi nad Laškem totiž s místními borci celý večer rozebíráme možnost využívat pro paragliding integrální helmy se zabudovanými stěrači.