Pojem Kanárské ostrovy jsem měl vždycky spojen s představou zbohatlých a otylých masňáků, povalujících se na prosluněných mořských plážích a utápějících bezbřehou nudu v míchaných drincích s exotickými názvy. "Last minute" od cestovní kanceláře Fischer za pouhých 14000Kč včetně komfortního ubytování a vydatné polopenze na celý týden mi dala příležitost podívat se, jak je tomu doopravdy. Rozpaky pracovníků cestovní kanceláře nad podivně vyhlížejícími předměty o délce přes 4m byly rychle překonány příplatkem v usmlouvané výši 1000Kč a 3.ledna 1999 v 6:00 mohla výprava tří moravských rogalistů vyrazit.


Proč zrovna Kanáry ?
    Skupina Kanárských ostrovů leží 28° severně od rovníku v Atlantickém oceánu, asi 110km západně od Afriky a rozprostírá se na ploše necelých 800km čtverečních. Azorská tlaková výše spolu s mořskými proudy a větrnými pasáty je příčinou kuriózních klimatických podmínek, které na ostrovech panují. Průměrná teplota vzduchu kolísá během roku ve dne mezi 22 a 30°C, zatímco v noci neklesá pod 17°C. Průměrná teplota mořské vody se pohybuje mezi 19 a 22°C a deštivých dnů je snad jen několik za celý rok. Po necelých pěti hodinách letu z Ruzyně tedy přistáváme na jednom z nich.




Lanzarote
    je ostrov vulkanického původu 60km dlouhý a 20km široký. Nedostatek srážek a vulkanický původ ostrova jsou znát opravdu na každém kroku. Jihovýchodní část ostrova působí skutečně bezútěšným až skličujícím dojmem, jakoby místní vulkány vyhasly teprve včera. Existují dokonce místa, kde lopatou vyhrabaný kámen z hloubky asi 30cm nelze udržet v ruce, jak je horký. V jedné restauraci zase opékají maso na roštu, kterým je přikryta hluboká jáma. Žár lávy, sálající z jámy, zde nahrazuje elektrické vyhřívání. Není tedy divu, že si tento terén vybrali filmaři pro natáčení drsných exteriérů filmu "Planeta opic".

    Pořádná zeleň je zde velmi vzácná a roste pouze díky promyšlenému systému zavlažovacích trubek, hadic a hadiček, důmyslně ukrytých mělce pod povrchem.



    Z pobřežních pláží, obepínajících většinu ostrova, se zvedají strmé útesy do výšky kolem 600m. V místech, kde na pobřeží útesy nejsou, se několik kilometrů od moře tyčí sopečný masiv zhruba do stejných výšek. Je tedy vcelku lhostejno, ze kterého směru je ostrov právě nafukován, vždy se dá velmi rychle přemístit na vhodné startoviště a viset ve vzduchu třeba celý den. Svahové proudění funguje naprosto spolehlivě a bezvětrné dny se díky stabilním pasátům takřka nevyskytují.




Tinasoria
    je kopec s hřebenem v jižní části ostrova na pozici N28°57.217' W013°42.681', asi 3km od pobřeží. Použitelné směry větrů jsou 100°-220°, nejlepší je ovšem 160° přímo od oceánu. Přistání u městečka Macher leží na souřadnicích N28°56.274' W013°42.216' a převýšení na nejčastěji používané startoviště je 330m. Ke startu lze použít takřka kteréhokoliv místa asi 1km dlouhého hřebene a přistávat lze bez problémů i nahoře na startovišti.