Návětrná východní strana má pochopitelně během dne více oblačnosti a není tím pádem tolik horká. Nad útesy se startovištěm Mirador del Concepción u města Santa Cruz na východním pobřeží ale chodí spolehlivé třímetry dokonce i při zatažené obloze, úplně stačí odlesk slunce kdesi v dálce na mořské hladině.



    Startoviště na závětrné jihozápadní části ostrova jsou kryta z východu vysokým hřebenem vulkánů a po naslunění během dne začínají být spolehlivě nafukována termickým tahem do hor z těch správných směrů. Každý útes je výraznou odtrhovou hranou pro stoupáky a jejich stabilita a obrovská šířka po celodenním naslunění budí dojem svahování na pobřežním větru.



    Všechna startoviště na ostrově jsou perfektní a bezpečná. Snad jen jedno jediné na ostré hraně útesu nad Mirador el Time vyžaduje velmi slabý vítr a vyvolává před startem pocit mírného svírání kolem žaludku a někdy i jiných orgánů. Tento nepříjemný pocit ale okamžitě po startu zmizí a dostavuje se zákonitě naprostá euforie.

    U nás tak hojně využívaná frekvence 147.520MHz je na Kanárských ostrovech nepoužitelná, je totiž vyhrazena námořní dopravě. Většina zdejších pilotů proto ladí svoje radiostanice na kmitočet 143.050MHz a je velice rozumné provést toto přeladění taky. Konverzací s ostatními lítači je tak možno např. rychle zjistit, jak fouká nahoře na startovištích nebo i v jiných částech ostrova.


Vesnička Fuencaliente (Los Canarios)
    Na jižním cípu ostrova, v nejjižnějším bodě hlavní silnice, která se klikatí dokola kolem celého ostrova, leží malá vesnička Fuencaliente (Los Canarios). Díky nadmořské výšce 700 metrů nejenom že panuje ve vesničce i uprostřed parného léta velmi příjemná teplota, ale současně hned nad vesnicí začíná pásmo rozsáhlých a hlubokých borovicových lesů, ve kterých je dostatečně vlhko pro růst hub, které ale kupodivu nikdo z místních nesbírá.




    Těsně pod pásmem lesů se hojně vyskytují veliké kaktusy Tunera, jejichž kulaté a pichlavé plody na okrajích velkých plochých listů jsou uvnitř červené a sladké a chutnají znamenitě. Nebýt pracného odstraňování bodlin, cpali bychom se jimi několikrát denně. O dalších pár stovek metrů níže se začínají všude v zahradách i volně kolem silnice objevovat pomeranče, citróny, mandarinky, Avocado, Papaja, mandle a výborné Guayba, které vypadají jako naše malé žluté hrušky, pochopitelně ale jenom zvenčí. Jsem si jist, že za celý život jsme nesnědli takovou spoustu čerstvého a tak rozličného ovoce, jako za dobu pobytu na ostrově La Palma.




    Vesnička Fuencaliente (Los Canarios) je známá ještě jednou zvláštností. Ačkoli v rodinách obyvatel ostrova La Palma má rozhodující slovo vždy muž (jak taky jinak, že?!), v této vesnici je tomu z nepochopitelných důvodů načisto obráceně. Nikdo nám ale nedokázal vysvětlit, kde a kdy mohla nastat taková osudová chyba. Osobně se domnívám, že se místní muži těžce přiotrávili výpary síry, unikajícími během několik měsíců trvajícího výronu lávy těsně pod vesnicí, kterým byla doprovázena mohutná erupce v roce 1972 a museli být minimálně půl roku úplně malátní a neschopní určovat vývoj událostí příštích.

    Vesnicí projíždějí každé ráno místní obchodníčci a nabízejí čerstvé ryby, ulovené dole na pobřeží. Neodolali jsme a k večeři jsme usmažili a spráskali každý po čtyřech rybách celkem v přepočtu za pouhých 120Kč. Na česneku, obalené v mouce a pokapané citrónem chutnaly opravdu znamenitě. K tomu se navíc náš přítel Winston ještě blejsknul skvělým ovocným salátem z plodů Guayaba, citronů a kdoví čeho ještě. Neznámá kombinace neobvyklých chutí byla skutečně prvotřídní a mysleli jsme si, že lepší jídlo už snad ani nejde vymyslet. To jsme ale ještě netušili, co za skvělou krmi znamenité chuti dokážou připravit v místní hospůdce "Parrilla Grill".