Čtvrtek 11. října
    Ráno je opět příjemné a jasné. Z hor zatím pofukuje chladivý větřík a nízké ranní slunce ještě nestačilo rozpálit vzduch nad zatím opuštěnou pláží.



    Po deváté hodině se opět nakládá, na některá auta dokonce ve třech patrech. Úplně nahoru na bágly se totiž vejde ještě téměř deset lidí. Škrábu se po bočním žebříku vzhůru a zaujímám strategickou pozici přímo nad řidičovou kabinou. Z boku jsem proti vypadnutí dobře jištěn dopředu vyčnívajícím rogalem. Dlouhou hodinu šplhání serpentinami na Babadag si vedle sedící bodrý chlapík a současně mistr světa v akrobatickém paraglidingu Mike Küng krátí vysvětlováním svých nepřekonatelných figur a dokonce tvrdí, že na tom v podstatě nic není. Je to prý zkrátka "easy going". Jak snadné uvěřit ...



    Protože na vyšším startovišti ve výšce 1990m n.m. fouká poměrně silný severovýchodní vítr, rozbaluje většina pilotů na nižším startu zhruba o 200 výškových metrů níž. Těsně před polednem už dotáčejí někteří piloti na zatím bezoblačném nebi osmimetrová stoupání ve výšce 3500 metrů.



    Na vyšším startovišti se dnes kvůli větru začíná létat až po 12. hodině, kdy se už na závětrné nasluněné straně hřebene začínají trhat divocí čertíci a zvedají k obloze vysoké sloupy rotujícího žlutého prachu. Dnes se odlétá do 20km dlouhé disciplíny se dvěma otočnými body.

    Na pláži probíhá podobná show jako včera a turisté si mohou hlavy ukroutit. Kromě obvyklých parašutistů z letadla vyskakuje dnes jeden také z motorového rogala.



    Pro nelétající veřejnost je to skutečně vzrušující a často až šokující podívaná, která je navíc umocňována hlasitou rytmickou hudbou z velkých reproduktorů a extatickým komentářem konferenciéra, který samozřejmě nazapomíná kritické fáze všech figur doprovázet obdivnými výkřiky "óólaláá".



    Z místních dobrot dnes vybírám velký kukuřičný klas, ovšem opékaný na roštu do tmavě hnědé barvy. Chutná velice podobně jako náš kukuřičný klas, opečený nad ohněm. Slunce dnes na pláži smaží tak silně, že musím neustále schovávat černé tělo fotoaparátu do svého vlastního stínu, jinak je během několika minut rozžhavené natolik, že se vůbec nedá udržet v ruce.



    Z cizích řečí je kolem nejčastěji slyšet němčina, italština, francouzština, často také makedonština a ruština. Českých pilotů jsem napočítal celkem jedenáct, počítám-li ovšem i sebe a Davida Bzirského a naopak neberu v úvahu nelétající manželky, přítelkyně či milenky těchto pilotů. A abych nezapomněl na slíbené alibi, někteří piloti přijeli sami. Kromě Tondy Pallase, Václava Motyčky, Mirka Pechmanna, Hanky Pechmannové, Jolany Skopalové a Jardy Šembery, kteří dorazili už dříve, jsou tu i Martinové Kokeš a Němec, kteří naopak přijeli s jednodenním zpožděním kvůli poruše letadla ČSA. Tomu se při pondělním startu na letišti v Ruzyni nepodařilo odlepit z dráhy a zděšení cestující se v úterý při novém odbavení o překot ujišťovali, zda určitě nepoletí zase tím stejným, tentokrát opraveným letadlem. Dnes dorazil po vlastní ose i Viktor Procházka, jak jinak než s nákladem motorových krosen svojí firmy a ještě pozdě odpoledne stihl hned jednu nad pláží předvést. Večer se opět všichni scházejí v baru Cloud 9 a někteří nejmenovaní čeští piloti dnes odpadají únavou už po deváté hodině.