Přisel mi po internetu dopis a v něm stálo: "Tohohle Richarda, toho já znám už od roku 1992, kdy jsem dělal na Novém Zélandu instruktorské zkoušky. Je to jeden z dalších nabubřelých novozélandských instruktorů …".

    Přejíždíme z místa na místo, potkáváme se s různými piloty i domácími instruktory, a tak už máme alespoň letmý obrázek o typech lidí, kteří se tady paraglidingem živí. Servis, který klientům poskytují, mají výtečný. Většina z nich má vlastní školu žijící hlavně z tandemových letů, někteří z nich mají i své bary, ti lepší mají i své kopce a ti nejlepší jsou občas majiteli celého nebe. Ti se obvykle nechají poznat tím, že při vysvětlování čehokoliv s oblibou používají větu: "Já tady lítám už 20 let …" A abych si ušetřil čas strávený se starší autoritativní hvězdou, dávám si prostě pozor, s kým se do rozhovoru vlastně pouštím. Ale nemám jim to za zlé. Paraturistický ruch tady má kvalitní otáčky a co tenhle motor nejmíň potřebuje, je padák pověšený na stromě nebo sanitka na přistávačce. Místní noviny se rády opřou do čehokoliv a rizika adrenalinových sportů jsou oblíbená témata. Naštěstí většina tandemových vozičů jsou špičkoví piloti. Tráví tady zimní sezónu a jsou v pohodě, a tak je výsledný dojem silně v plusu.



    Možná vás bude zajímat, co to obnáší najít tady práci tandemového pilota. Předně legislativně: pracovní vízum, které vám bude vydáno jenom na základě požadavku místní paraglidingové školy, stojí $150NZ s tím, že žádost nemusí být vyřízena jen kladně (časově min. 3 týdny). IRD (daňové číslo) se poskytuje na základě vyplněného formuláře a fotokopie pasu. Kupodivu je vydáváno i bez pracovního víza (časově 2 týdny). Potvrzení pilotní licence je na 4 měsíce za $45NZD a na jeden rok za $140NZD. Každý místní instruktor má povinnost vám jej potvrdit. Co se padáku týče - musí mít DHV test a pro pasažéra je třeba mít sedačku se 17cm tlustým pěnovým chráničem. Pokud tohle všechno máte, můžete si v klidu a s úsměvem na tváři rozmyslet, kde by se vám nejvíce líbilo turisty vozit.

    Asi nejlepší podmínky pro tuhle práci jsem viděl v Queenstownu. Takže se pokusím alespoň lehce vykreslit situaci v takovém turistickém městečku. Letecký terén jsem popsal už dříve, tak to vezmu podle toho, co je pro většinu tandemových pilotů prioritní - podle výdělku.

    Od gondoly nad městem, pokud je letecky, lítá pravidelná šňůra tandemů. Místní piloti vytvořili klub - s dvacetiletou historií. Město poskytlo klubu 15 permitů, tedy pracovní možnost pro 15 pilotů. Permity jsou přenosné, a tak je klub svým členům propůjčuje nebo spíše šikovně prodává. Klub nemá majitele ani šéfa. Těmi jsou jakoby všichni členové. Těžko se tomu věří, ale údajně to tak je. Chcete-li se také stát členem klubu, je třeba se všem ostatním ukázat, poklábosit s nima a doufat, že se všichni ten den dobře vyspali. Ve finále je třeba splnit vstupní test, ale o tom až později. Minulý rok byl na gondole hodně špatný. Měli nějaké úrazy a snad i smrťák, ale už se o tom raději moc nemluví. A tak hoši zavedli nové pravidlo. Když kterýkoliv z pilotů do vysílačky zahlásí, že je riskantní letět, nikdo další už ten den nemůže startovat. A další den se uvidí. Porušení znamená odchod z klubu a tím i ztrátu práce.

    Cena letu je $170NZD (jen pro doplnění, např. 20 minut vrtulníkem kolem nejvyšší hory Nového Zélandu Mt.Cook stojí $165NZD) a z toho každý odvádí $60NZD do klubové kasy (pronájem startovacích ploch, kanceláře a na reklamní materiál). Zbude tedy $110NZD a pokud si klient objedná i foto z letu, je i dalších $30NZD v pilotově kapse. Při pěkném dni se běžně lítá 5-6 klientů, rekord je 16 klientů za den. Že to jsou pěkné peníze? To jo. Dojem kazí jen onen TEST, který na vás provádí 4 piloti a stojí $1400NZD. Je to opičárna, každý pilot si s váma jednoduše slítne a vy mu za to dáte $350NZD! Trochu silné kafčo, ale funguje. Zapomněl jsem dodat, ze vám klub nezajistí ubytování, které bývá v Queenstownu drahé, zato si bez problémů můžete brát volno - s rozumem, aby se investice do testu vyplatila.

    Na gondole nikdo jiný kromě klubových pilotů pracovat nemůže, a tak se ostatní tandemy odehrávají na 17km vzdáleném Coronet Peaku. Ten je královstvím především Flight Parku (už jsem o něm také dříve psal). Zaměstnaným pilotům, které si Angus Tapper sám vybírá, nabízí firma menší peníze než hoši z gondoly. Zato však s lepším servisem a jasnými podmínkami. Piloti mají bydlení přímo ve Flight Parku, klienti jsou jim přivezeni až pod nos a když se nelítá, tak se hraje golf, domino, šachy … Dá se říct, že se mají fajn. Háček však spočívá v tom, že musí být firmě stále plně k dispozici. Závody nezávody, klient musí letět.

    Na Coronet Peaku se přiživují i další menší firmičky. Začít pracovat u nich je vcelku jednoduché, ale práce není tolik a ubytování si pilot řeší zase sám. Výplata je pak stejná jako ve Flight Parku.




    Chtěl jsem původně na Novém Zélandu jako tandempilot pracovat, ale co k tomu říct. Tahle země je tak různorodá a zajímavá, že cestování a volné lítání je silnější než práce a výdělek - byť je kvalitní. Na treku v divoké buši vás to vrátí o hromadu let zpátky, kdy na přírodu ještě lidská ruka nesáhla. Na plážích u oceánu se běžně dostáváte do bezprostřední blízkosti pro nás exotické zvířeny a ve vzduchu - tam na vás čekají dravci, aby si s váma ukroutili nějaký ten stoupáček. Ale o tom až příště …