Cestou na Pohár Podbrezovej se mi počasí v Žilině tak zalíbilo, že jsme se tu zastavili na krátký skok. Počasí bylo tak super, že cvičné padáky se zaklopenýma ušima lítali téměř ve 2000m a nemohli dolů. Čekala nás ještě dlohá cesta a potřebovali jsme brzy opět vyrazit.

    Náplánoval jsem tedy tento pidi triangl, abychom si zaspeedglidovali, ukojili vášně a mohli se v klidu vydat na závody. Jak je patrné z tracklogu, byl to opravdu mazec.

    Co se týče počasí, tak především bylo strašné vedro. Vítr foukal převážně od jihu, možná trochu se západem. Nebyl slabý, ale ani ne moc silný, tak 20km/h. Řekl bych, že celý jev vznikal v kombinaci proudění a konvekce, které dodávala energii silně přehřátá zem. Nejvýše jsem nastoupal 2280m.

    Do základny něčeho, co meterologové nazývají "plochá bezvýznamná kupovitá oblačnost", jsem nešel, protože do ní vlítl padák, se kterým jsem točil a mohli bychom se záhy nahmatat. Padáci to potom pustili někam po větru, předpokládám tak na Čadcu a dost by mě zajímalo, kam dopadli.

    Jak jsem na prvním rameni zjistil, on ten stoupák začínal už nad Polomem se silným snosem. Jeho vertikální složka zintenzivnila nad SlovaKIA a dále zesilovala směrem ke Straníku a kus za něj. Když jsem šel na přistání dozvěděl jsem se, že přijel Pepíno s žáky. Nosilo to skutečně všude, takže jsem to z 50 metrů opět vyšrouboval zpět na start a hodinku na ně ještě čekal.