Je středa 25.dubna 2001 a co lepšího si padáčkář může k svátku nadělit, než pořádný přelet! Počasí vypadá slibně, a tak vyrážíme z Ostravy v 11:30 směr Beskydy. Komín v Paskově, který míjíme, nám žádnou důvěrnou informaci o směru větru nepodal, a tak spoléháme na svoji intuici, že v Kunčicích pod Ondřejníkem to rozhodnou padáky na obloze za nás. Vidíme první padák nad Stolovou a je rozhodnuto! Pod Stolovou už parkuje plno povědomých aut a vidíme známé tváře. Po chvilce váhání, neboť se padáky vyskytly i nad Ondřejníkem a nedaří se jim nejhůř, vyrážíme nahoru na start.
Na startu další známé tváře, které postupně mizí někde nad našimi hlavami. Proto neváháme a startujeme! Nalevo od startu ustřeďuji stoupák a nechávám se vynést 750m nad start. Před startem jsem raději nepřemýšlel kam letět, protože když takhle vymýšlím, tak většinou končím po pár minutách v lepším případě na přistávačce. A tak přemýšlím až teď, když už to vypadá trošku lépe! Fouká lehce od západu, a tak volím na úvod nějakou těžší část letu a vyrážím směr Radhošť.
Neletím po hřebenu, kde je ještě spousta sněhu, ale skáču žebro po žebru a na každém nacházím řádně silný a hlavně hodně rozbitý stoupák. Takhle pokračuji až za Pustevny, kde mě to přece jen nedá, když vidím kamaráda Michala, jak se spokojeně po hřebenu veze. Společně otáčíme vysílač a já letím ještě kousek směrem na Černou horu, abych si vyrobil pěknou fotečku a on mizí někde nad rovinami.
Vracím se nazpět a už si jen vybírám, který stoupáček vytočit. Letím zadem na Kněhyni a cestou pozoruji, co se děje na startu na Stolové. Žádná sláva to není, padáčky startují a nikdo se už nechytá, a tak neváhám a vytáčím na Kněhyni, co to jen jde a mířím na Smrk, kde přilétávám na západní svah ve výšce stromů, a tak si nevybírám a točím hned na první pípnutí varia. Byl jsem za to odměněn krásným trojkovým stoupákem, který jsem opouštěl ve výšce 1100m nad vrcholem Malého Smrku.
|
Začal jsem váhat, zda se mám vrátit zpět na Stolovku nebo pokračovat dál na Lysou. Ta ale byla tak nádherně osvícená, že jsem dlouho neváhal a šlápl do speadu oním směrem. I ve speedu jsem letěl s poměrně malým opadáním, a tak jsem jen po přeskoku lehce dotočil a můj další cíl byl dosažen. Opět jsem párkrát obletěl vysílač, udělal fotečku a byl spokojený z dalšího úspěchu!
Dál už jsem letět nechtěl, a tak jsem přemýšlel, kam přistanu. Když jsem otáčel Lysou, tak pár padáčků zkoušelo přeskok zpátky na Smrk, ale skončili někde v údolí. Tak jsem se rozhodl, že přistanu ve Frýdlantu. Bylo to míň proti větru a pro mého nijak rychlého Limita přeci jen dosažitelnější. A tak zaměřuji nohama stojícíma ve speedu na město. Na posledním brdku dotáčím poslední stoupák, vyfotím naposled Lysou horu za mými zády a přemýšlím, kde v tom městě jenom přistanu?
Míjím letiště, kde se chystají tahat větroně a před sebou vidím vlakové nádraží a za ním louku. Na té přistávám po více jak dvou hodinách letu.Volám kamarádům kde jsem přistál a domlouváme se na cestě domů.
Než jsem se stihl sbalit a posvačit, auto bylo tam a nezbývalo než vyrazit domů. Do Ostravy jsem přijel neskutečně unavený, ale spokojený z úspěšného letu.
|