Je sobota 28.7.2001 9:30, venku pere sluníčko a vypadá to na skutečný konec období dešťů. To by ovšem znamenalo, že dojde k nejhoršímu a budu muset kolem poledne letět. To už ale začínají zvonit telefony, jak ostatní Kondoři vystrkují zobany z hnízda a severní proudění jasně rozhoduje o Javorníku.

    Ve 12:00 po náročném výstupu pěti lidí a pěti báglů ze Škody 120 stojíme na startu, kde vanou 3 metříky přímo na komoru. Není na co čekat, jdeme do toho. Radek se mě ptá, jestli není zbytečné vypisovat protokol, když je všechno tak mokré a termit se dneska asi moc nebude. Tak mu odpovídám: “Nenapíšeš, uletíš a bude tě to mrzet. Já si píšu Luhačovice.“ Rychle házím věci do sedačky a zapínám se k padáku. Startuji jako první a hned do stoupáčku a vytáčím prvních 300m nad start. Dost to zanáší, tak se vracím fotit chatu a tím jsem na hodinku skončil. Startují další a další padáky a my jen svahujeme v 50m, občas se něco utrhne do 150m nad kopec a konec.



    Asi po hodině mě to přestává bavit a snažím se udržet v nepříliš výrazném stoupání, co to jen půjde a pokusit se alespoň kousek odletět. Stoupák však končí v 1300m n.m. Před Javorník se už nedostanu, tak mířím na Zubří, kde se dá většinou něco najít. V tak malé výšce ovšem taky spolehlivě funguje žumpa za Dlouhou, dneska tam jsou -4m/s, ale už jsem tu zažil i -5m/s, které končily snad 30 metrů pod zemí. Už to začínám vidět na velice krátký letík, ale ve 200m nad zemí klesák končí a závětrný stoupáček začíná ťukat do hadry. Konečně to se mnou zatřepalo a jsou tu 3 metříky, bohužel jen na půl točky a rozbité, ale aspoň něco. Moc se nezvedám, tak alespoň balónuji nad Zubřím a blížím se k mezi, kde se učí kurzíci startovat. Vypadá to, že mají strach zvedat padáky, abych jim je nepošlapal. Konečně se dá stoupáček ustředit a zvednout opět jen do 1350m n.m. Nezbývá, než pokračovat v přízemním letu dále. Posunuji se po hřebínku směrem k Valašskému Meziříčí.



    Už mám nad ním jen tak 80m, potřebuji ještě kousek dál, kde právě odstartovalo káně. Konečně káně začíná kroužit, přilétávám k němu a nalézám rozbité +3m/s, kutám pravou a zvedám se. Sice v sedačce lítám jako pingpongový míček, ale konečně dnes pořádně stoupám. Jen neudělat chybu, jinak se z hřebínku pěkně projdu dolů do Valmezu. Mám však štěstí a stoupání sílí na +4m/s, s ním však i vítr a turbulence. V 1600m n.m. mi upadává vnitřní půlka, okamžitě to napravuji a točím dále. Sice mě napadají myšlenky, jestli mi to v tom bigbítu stojí za to, ale i přes ty turbulence se cítím v pohodě a vzpomínám na slova kluků, že na Valachách to už letí samo, nejhorší je dostat se za Zubří. Tak dnes poprvé dotáčím základnu v 1800m n.m. a vyrážím ke Vsetínu na první šlapku 70 km/h. Paráda!



    Vpravo od Vsetína mám osvědčené místečko, kde se dá vždy něco nalézt. Sice jen do 1600m n.m., ale už dnes bylo podstatně hůř. Tak a co teď? Jasně, že na Liptál, ale kudy? Když jsem to několikrát zkoušel po levé straně cesty, tak jsem vždy končil v okolí Liptálu, tak dnes změna, vezmu to zprava. Odměnou mi byl nejlepší stoupák dne, širokých stabilních +5m/s až do 1950m n.m.

    Na těch Valachách to fakt funguje samo, já už snad ty Luhačovice dám. Ještě chvíli se kochám pod základnou pohledy na tu naši krásnou českou a i slovenskou zem. Viditelnost je hodně přes 100km a pokračuji na Vizovice.



    Tam se právě začíná vařit pěkný třímetřík a do Luhačovic už to je, coby kamenem dohodil. Jak se blížím k přehradě, začínám rozeznávat ve vodě hlavy koupajících se človíčků a to mám ještě 1350m n.m. Je teprve 15:15, tak co s tím?



    Ve čtvrtek jsem provokoval Bohdana, který si právě užívá na Ranči Bolka Polívky u Vyškova, že ho tam přiletím o víkendu navštívit, tak hledám v GPS, kudy to asi bude a mezitím nalétávám klidný dvoumetřík. Nakláním se pouze v sedačce a s puštěnými řidičkami stoupám. Konečně mám Vyškov v GPS a je to 50km daleko, ale rychlost jen 16km/h. No nic, když nemůžu já za Bohdanem, bude muset on za mnou. V pultíku mám ještě mapu Golte z MČR, tak lovím nějakou jinou, kde bych se trošku našel a mohl naplánovat, kam dál. Samozřejmě jsem nenašel nic, ale zato jsem se dostal bez jakéhokoli přičinění pod základnu. Tak mířím dále k jihu, kde vidím nějaké větší město. Podle GPS by to mohl být Uherský Brod.



    Za Uherským Brodem ještě trochu přitáčím, ale už vůbec netuším, kam bych mohl letět dále. Vím jen, že na Uherské Hradiště nemohu, mělo by tam být letiště s CTR, tak už jen tak letím rovinami nad tmavými obilnými poli, kde to všude nosí a vybavuji si Dvořkovu "předpověď" z Golte: “Stoupáky dnes budou široké, klidné a všude, klesáky nebudou žádné“. Prostě ideál každého plachtaře. Takto se vezu v 1000m n.m. asi 15km a pod sebou vidím fotbalové hřiště s nápisem TJ Hluk. Vzpomněl jsem si na svá mladá léta, kdy jsme sem jezdili v zimě s dorostem na zimní halový fotbalový turnaj a o místě přistání bylo rozhodnuto. Přímo do středového kruhu.



    Potlesk však žádný, tribuny zejí prázdnotou. Všichni se válejí u vody, v tom vedru se jim vůbec nedivím. Tak jsem sbalil a zapadl do hospůdky na pivko počkat na Bohdana, který opustil valašského krále, aby mě vyzvedl. Za to mu tímto ještě jednou děkuji.

    A vám přeji spousty podobných, úspěšných letových zážitků.

    Letu Zdar, Jirka KONDOR.