Tož vás jdu hecnout s 20 km letem, který se mi podařil uletět v rodných Beskydech. Klasicky lítám bez nějakých vymožeností jako GPS a mapa (speed jsem ztratila). Bohatě mi stačí pípák na stoupáky a pětiletá "Easinka" od Easy Fly.



    Cítila jsem ve střevech, že to tam dneska bude. Společně s Kamilem a Jurou vyrážíme směr Kunčice p.O., překonáváme převýšení Horizont - Skalka s báglem na hřbetu a chystáme vercajk. Pro jistotu ještě jednou skáču za smrček a startuju po Zdenálovi, který se hned chytil. Je to tam, není na co čekat vzhledem k blížící se frontě ze západu. Chytám první šprajc (kolikátka to vám nepovím) a vytáčím odhadem pětikilo nad. Čekám na kluky a už to ve třech točíme do 2000m.



    Pohůdka, krásné klidné stoupáky až na tu příšernou zimu, která se vtírala do morku kostí. Těžce jsem podcenila oblečení. Vydáváme se směr Lysá. Letím za klukama trošku v pozadí, ale výše. Vidím jak se chytají u malenovického brdku, takže jsem v klidu, protože tu asi poprvé nevyhniju.

    Zdání mě neklamalo, opět klidný a široký stoupák ve třech. Odtud míříme na Travný, kde si můj padáček udělal rozcvičku.

    Opět přitáčíme nad přehradou Morávka (už zase do té příšerné zimy). Konečně jsem poznala na vlastní kůži, co to znamená "klepat kosu" doslova. Ztrácí se vám požitek z celého letu i stoupáku, který právě točíte. Zůstává jen vůle letět dál a nevzdát to. Vyměkla jsem. Neměla jsem už dost výšky doletět na Javorový u Třince, a proto jsem se nad sedlem Příslop rozhodla vrátit se směrem k Morávce.



    Hnila jsem neuvěřitelně rychle. Pozitivní na tom byl fakt, že mi rozmrzl mozek a ozval se pud sebezáchovy. Už jsem si dělala rozpočet na přistání na sedle mezi malé smrčky, v tom přišla nějaká nulka. Ani jsem se to nesnažila točit, tak zoufale jsem si přála být na zemi. Přistát se mi podařilo o 100 metrů níže na pěknou louku mezi ovce. Nožičky nefungovaly, tak jsem si udělala kotrmelec a odnesl to obličej. Byl to prostě držkopád. Po deseti minutách rozmrazování ztuhlých údů to balím a šlapu hoďku dolů do údolí Morávky na autobus. Z výrazů tváří lidí, které jsem cestou potkala, bylo vidět, že musím vypadat úžasně - zablácená šustka, rty podobné černoškám a pár šrámů. Co je na tom špatného líbat matičku zem?

    Opravdu jsem rozmrzla až večer v sauně, což byla ta nejlepší odměna za tento den.