I letos se již tradičně na začátku května konaly na Straníku u Žiliny závody s názvem Paragliding Cup Straník 2001. Protože v tomto období zde bývají dobré podmínky pro přelety, rozhodl jsem se tam taky vydat. Ne závodit, ale ulétnout si něco do ČPP. Po zhlédnutí meteosituace jsem se rozhodl pro dny 2. a 3. květen.

    2. května ráno vyrážím směrem na Straník. Na místě jsem celkem pozdě, většina soutěžících je už dávno ve vzduchu a Ondra Dupal, který taky nezávodí, startuje na svůj FAI trojúhelník dlouhý 53km. Rychle vybaluju, oblékám se a vypisuju si stejnou trať jako účastníci závodu - 47km dlouhý FAI trojúhelník. Snažím se rychle odstartovat, než si někdo všimne, že nejsem závodník. Všechno jde jak po másle. Vytočím, fotím a letím na první otočňák. Cestou ještě dotáčím základnu a už jsem u prvního otočného bodu u vesnice Lutiše. Pak letím směrem k vodárně u Krásna nad Kysucou. Mraků přibývá a začínají se shlukovat. Letím stále rovně a přesto stoupám. Pod základnou klapu uši a sešlapuju speed. Začíná pršet. Asi 300m pode mnou letí Mišo Orolin. Z ničeho nic se ozve ohlušující rána a mezi námi proletí blesk. Oba máme stejnou reakci - stáčíme to k zemi. Jak jsem se později od Ondry Dupala dozvěděl, on svůj trojúhelník stihl dolétnout ještě před bouřkou. Dnes mi to tedy nevyšlo, ale zítra …!

    3. května jsem na briefingu vyslechl předpověď pro závodníky. Bouřky prý dnes nebudou. S Ondrou Dupalem jsme domluvení, že si vypíšeme stejnou trať. Je to 56km dlouhý FAI trojúhelník. Před otevřením startovního okna jsme nestihli odstartovat a v okně nás nechtějí pustit. Musíme počkat, až odstartuje většina závodníků. Ve 13:00 se konečně dostáváme na řadu. Jdu jako první, Ondra startuje o 5 minut za mnou. Potkáváme se pod základnou, fotíme a vyrážíme k 16.5km vzdálenému prvnímu otočnému bodu, kterým je osada Ďurašovci u přehrady Bystrica.



    Po cestě potkáváme několik příjemných stoupáků, které dotáčíme až k základně. Nad prvním otočným bodem máme velkou výšku, takže fotíme a letíme směrem na Čadcu fotit hotel Husárik.

    Cestou se ale rozdělujeme. Ondra volí trochu jinou trasu, samozřejmě lepší. Kritickým místem je pro mě přeskok údolí u městečka Krásno nad Kysucou. Marně lovím nulky a snažím se hledat stoupáky v dost malé výšce. Začínám být nervózní a ještě k tomu vidím, jak 1500 metrů nade mnou prolétává Ondra. Zůstávám kroužit v nule a začínám pomalu stoupat. Stoupání zesiluje a konečně dotáčím znovu až pod mrak.



    Ke druhému otočnému bodu je to už jen kousek a tvoří se nad ním obrovský mrak. Tady se potkávám se závodníky, kteří dnes mají vypsaný let s návratem. Společně fotíme otočňák a dotáčíme obrovský mrak.



    Protože je jeho základna dosti rozsáhlá a já mám zkušenost z včerejšího dne, raději se k němu necpu a letím dál směrem na Straník. Držím se pravé strany údolí, kde se dělají pěkné kumulky. U Kysuckého Nového města přeskakuju na levou stranu údolí. Do cíle mi zbývá 6 kilometrů, letím tedy na jistotu a točím všechno, co potkám. Ke Straníku přilétám s velkou výškovou rezervou a fotím vysílač.



    Spirálka, pár blbovinek a přistávám v sedle. Ondra už je tady. Byl rychlejší o čtyřicet minut. Já jsem letěl celé 4 hodiny.