Vlekací plocha u vesnice Březí se stala novým kultovním vzletovým místem pro brněnské lítače pro výborné možnosti odletu při východních směrech větru přesně tak, jako tomu bylo dnes.

    Předpověď vypadala velice nadějně - podobně jako před třemi dny, kdy jsme s Pavlem Dohnálkem uletěli z Peckové až na maďarské hranice (blíže článek Pecková-Gbelce). Nicméně po 12. hodině ještě nikde žádné kloudné mraky, partička nikam nespěchá a v klidu deklaruje do ČPP něco směrem na JZ a chystá padáky. Během půlhodinky se ale situace rapidně mění - naskakují krásné kumuly = panika a tlačenice na lano.

    Uchycení do termiky není velký problém, a tak se většinou odlétá prvním lanem. Jako obvykle se snažím úvodní stoupák točit, co to dá, ale nic moc se tomu nahoru nechce, a tak v 700m nad start v chytré nuličce smyčkuju, co to jde. Za velkým Meziříčím teprve začíná ta správná jízda a poprvé dotáčím kumulostrádu, která končí někde na obzoru. Jde to báječně, mraky pěkně poslušně za sebou, každý dává, Bolid letí jak za mlada…. až na ten směr větru - táhne mě to přesně po dálnici na Prahu.



    U Humpolce už musím začít skákat mezi řadami mraků více na jih, a tak to jde už pomaleji. Sleduji, jak se šipka na GPS ukazující směr k plánovanému cíli postupně otáčí někam za mě (asi bude něco blbě), a tak se snažím držet západní kurz, co to jde. A jak už to bývá, při první vážnější vyhnívkové krizi se mně za Sedlčany práší od bot.

    Docela mě to štve, protože mraky přede mnou jsou neustále aktivní, ale na druhé straně je 136 km můj nejdelší přelet.

    Partička je už na cestě ke mně, protože všichni raceři to natáhli 80 km a víc stejným směrem, a tak mám pohodlný odvoz až do Brna. Moji radost trošku pokazil tracklog v GPS, který jaksi nebyl, protože si Arturek "pro jistotu" po minulém letu vypnul záznam. Aspoň že ty fotky vyšly super.

    Teď opisuji od Pavla Dohnálka: "Co dodat? Bylo to těžké, až posledních 110 km bylo zadarmo. Snad ještě díky Ježkovi za vlek a Šikecovi za svoz."