Neděle 25.7. vypadala podle předpovědi letově a protože byl předpovídán S-SZ vítr a podle výstupu z půlnoci v kilometru foukala desítka, nezbývalo nám s Kačenkou, než vyrazit na zasRanou.

    Po náročném výstupu jsme zjistili, že na kopci nefouká skoro nic a když něco, tak od JZ. Mraky se však celkem hýbaly od Z. Do GPS jsem práskl od oka dva body, jeden 63 a druhý 93km a to byly mé cíle do ČPP. Kolem 11 jsem poprvé odstartoval, obletěl jsem Ranou dokolečka a přistál u Skleníku. No zadarmo to dneska nebude… Když jsem před dvanáctou dorazil podruhé na kopec, bylo už na startu celkem plno. Naštěstí brzy přišel první interval a vyprovokoval většinu lidí do vzduchu. Nebylo to ale ono a za chvíli všichni přistáli zpět na kopci, čímž se startovačka trochu uvolnila.

    Akorát jsem se stihl připravit a přišel další interválek. Odstartoval jsem mezi posledními za Habrošem a po dvou pendlech jsme nalítli krasný stoupáček až do základny kolem 1700m. Na ostatní jsem nečekal, protože jsem nevěděl, co mají v plánu a vyrazil směr Hazumburk pod relativně pěkný kumul. No za chvíli jsem viděl, že ostatní si bohužel vybrali vzdálenější kumul trochu jižněji. Horko těžko jsem se zvedal do 1500m, zatímco skupinka rychle dotočila základnu a pokračovala směrem na východ. Přeletěl jsem na druhou stranu Ohře a po půlhoďce práce nakonec na druhý pokus krásným trojmetrem dotočil základnu. O stoupák dál jsem zahlídl červeného Gradienta, asi Karla Otta. Přede mnou situace nevypadala moc lákavě, a tak jsem se snažil letět co nejúsporněji. Na poli před dálnicí jsem se zachytil ve slabším stoupání, které mě za chviličku přitáhlo k dalšímu stoupáku. Stoupák byl celkem dobrý cca 2,5m/s, ale hodně úzký, takže jsem s radostí naplno využil potenciálu mého nového Merkuráče a v ostrém točení postupně dotočil až do základny.



    To už jsem byl před Roudnicí, udělal jsem pár fotek a řešil jsem problém, protože v okruhu 10km ve směru plánovaného letu nebyl žádný kumul. Opět jsem se snažil letět co nejúsporněji a na druhé straně Labe jsem nalítl stoupák, který postupně zesílil až ke 3m/s. Během točení se nade mnou udělal obrovský kumul, pod kterým jsem trpělivě dotočil do 2200m. Před sebou jsem uviděl Máchovo jezero a Bezděz. Jen jsem doufal, že jsem si ten cíl neflákl nad Mácháč - no naštěstí ne - nakonec to bylo asi druhé políčko za 11km souvislého lesa. No výška mě uklidňovala - bohužel až moc. Asi 4km před otočňákem jsem si trochu pomohl ve slabším stoupáčku, který jsem ale nedotočil a zbytečně pospíchal prolétnout první cíl. Ten jsem za chvíli sice proletěl, ale lom, nad který jsem šel na jistotu, mi nedal a dál po větru byly další lesy, nad které jsem to s touto výškou pustit nechtěl. Poslední záchranou mi měl být Bezděz, kde jsem se sice chytil v metrovém stoupáku, který bohužel v 1500 zeslábl a s horší nulou jsem se nechtěl nechat zanášet nad dlouhé tmavé lesy.

    Pokračoval jsem tedy po hraně lesa směrem na Bělou. Ke všemu jsem ještě chytil klesák ke 4m/s a po chvíli jsem v 50m nad benzinou kroužil v nule, která mě nesla přímo nad náměstí.

    Bylo teprve kolem půl čtvrté a já jsem v suprovém počasí přistával po třech a půl hodinách letu. Určitě se dalo letět mnohem déle a dále (jak se později i potvrdilo). Já jsem to však těsně před mým prvním cílem zadupal, když jsem se vyflákl na slabý stoupák. Bohužel radost z dosažení cíle u mě v tu chvíli převážila nad racionálním uvažováním. Jestli tudy poletím příště, budu už vědět, že před Bezdězem to chce hodně výšky, protože za ním není dlouho kde přistát. Občas taky nezaškodí se před letem mrknout do mapy…



    Po přistání jsem si na benzínce koupil pivko a bagetu a následně přijal od "místňáka" Jardy "Játra" ze Znojma pozvání na skvělou plzničku do nedalekého campu. Po telefonu jsem se dozvěděl, že Kačenka taky odlítla a přistála po dvou a půl hodinách letu v Lovosicích. To byl trošku problém, protože jsem dlouho nemohl nikoho z Ranské partičky přesvědčit, aby po celodenním vyhnívání zajel pro Kačku, která měla zase klíče od našeho auta, které zůstalo na parkovišti pod Skleníkem. Nakonec jsem se dovolal Petrovi Dvořákovi, který pro ni hned ochotně dojel, za což mu patří velký DÍK.

    Než pro mě Kačenka dojela do Bělé, dorazila do campu místní partička lítačů v čele s Kukulínem a společně jsme výborně pokecali a zapařili. O půl dvanácté jsme šťastně dorazili do Práglu a ráno hurá do rachoty… Tak snad zase příští víkend na Moravě!!!