V neděli po předpovědi počasí se naše brněnská partička rozhodla vcelku rychle - zasušinovatělose, a tak v pondělí ráno vyrážíme v plné náloži směr Sušina. Předpokládaný směr SV proudění je skutečností a nic nám nebrání zkusit přelet přes celou republiku až na rakouské hranice, ostatně Tomáši Braunerovi se to loni povedlo a dal 165 cílových kilometrů a já ve stejný den taky cíl 95 km. To jsem ještě netušil že historie se někdy opakuje.



    S rostoucími kumuly sestava ve složení Banderas + doprovod, Charlie, Horác, Pučista a já hodnotila naše přeletové možnosti. Sušinu se svým hardcore startovištěm pro jeden padák první opustil klasicky Charlie a zmizel ve slabém stoupání podél kopce.

    Napodruhé se mně přece jen podařilo odstartovat a hned po mně to stihl Banderas - to mě napadlo, že bude problém, protože Bandík točí zásadně doprava, já zase doleva a taky že jo. Něco nevýrazného nás snášelo podél kopce a výšky nepřibývalo až nám to vydechlo. Nechtělo se mně hoblovat hřebínek a postupně se propadat, a tak jdu na riziko do předpolí, kde to my rovináři umíme. Zas na tak dobré rozhodnutí to nevypadalo - po chvíli mně "cukala rychlostní sonda o stromy", tím chci říct, že to vypadalo hodně blbě, ale chytrá nulička se vyklubala v divokou trojku a už se konečně výrazněji zvedám. První stoupák se má dotočit, co to jde, což Banderas nevydrží a letí dopředu, bohužel se mu za chvíli práší od bot.

    Znám to už z loňska, údolí do Hanušovic je sviňa, chce to poctivě točit každou bublinku a nechat se snášet. Ale přesto postupně ztrácím výšku a pokud chci letět dál, musím za údolí nad lesy kolem kopce Jeřáb, kam přilétám zase nic moc výšky a na vyletění někam ke slušné přistávačce to není, takže přichází varianta nedívat se dolů a letět podle mraků, což se za chvíli vyplatilo a poprvé dotáčím základnu mraků a začíná jízda.

    Krásné řady kumulů dělají na nebi dálnice a každý dává. Snažím se letět co nejvíc na západ, abych se vyhnul případnému TMA Náměšť n.O., ale po hodině letu to vzdávám, výškový vítr sílí a tlačí mě na Brno - no co, taky dobrá varianta. Po cestě mám ještě dvě krize, kdy si s vysunutým podvozkem hledám, kam to položím, ale na dnešní den mně osud nachystal něco lepšího a vždy se z toho nějak vysekám s velkým kusem štěstí.



    Začínám poznávat známá města, kudy už můj Bolidek letěl - Svitavy, Boskovice, Kuřim a nakonec vidím už Brněnskou přehradu. Snažím se už moc nedotáčet mraky a držet se při zemi, chci to dotáhnout do Medlánek, což se mě po 4 hodinách letu v pohodě podařilo. Jediné, co mně přišlo dost líto, byl fakt, že bylo teprve půl páté odpoledne, na obloze pořád kumuly jak z učebnice a dalo by se letět ještě o hodně dál, ale postrkujte se ve vzduchu s Fischer Boeingem o průlet na jih. Ale nesmíme být neskromní - už tak to byla paráda!