V neděli 26.8. to opět vypadalo letově. Sice toho už mám trochu dost, protože se lítalo i v pátek a v sobotu, ale radši předpovědi nastuduji. Co kdyby. Teplotní zvrstvení by mělo být stabilní, nahoře docela silný vítr, takže to vypadá, že na trojúhelníčky to asi dneska nebude. Na Všechově jsou plánované tři odvijáky, tak by to byl hřích nezkusit. Pro jistotu jsem si do auto ale naložil i kolo, kdyby předpověď na špatnou termiku vyšla.

    V jedenáct jsme přijeli na letiště, ale nikde nikdo. V půl přijelo konečně první auto Brňáků a ve třičtvrtě první naviják. Marísek dal první start, ale po chvilce vyhnívá. Na startu jsou už ale připraveny další tři padáčky. Zeptal jsem se Artura, zda letí. Nechtěl, tak jsem šel hned na lano. Na vleku už jsem měl nějakých 550 metrů, ale radši jsem se vypnul ještě před koncem ranveje, abych nevytáhl lano. Vário začíná pípat. Hned točím, ale žádná sláva a pod mráček jsem se dostal až na druhý pokus. A pak už jsem skákal z kumulu na kumul.

    Základny byly docela nízko, nějakých 1200 nad Všechov. Nic moc. V hlavě se mi honí myšlenky, jestli to nedopadne jak včera (vyhnívka na 40. kilometru). Ještě jsem stačil kouknout za sebe na Všechov, ale byly tam jen samé starty a přistání. Asi budu muset letět sám.

    Po cestě už byly nalajnované krásné řady. Někdy to bylo trošku divočejší, takže jsem občas šlapal speed jen na půl, ale i tak to letělo po větru 60 km/h. Občas mě překvapil nějaký mráček, který se sám rozpadl, ale většinou se dalo někde dál sebrat v docela silně rozbité termice. Ale zaplať pánbůh za ni a za hodné éro. Výšky základem byly čím dál tím lepší a přede mnou už se rýsovala Javořice. Tam už to znám, tam jsem už taky párkrát vyhnil. Takže jsem radši ještě třikrát dobíral výšku a bez problémů dolítl kumulek přímo nad vrcholem. Základny už se dostávaly skoro do 2500 metrů nadmořských. Přelítl jsem Telč. Koukal jsem a hledal, jestli nelítá někdo z Dačických, ale nikde nikdo.

    Napravo pode mnou už je vidět Dyje. A v dálce se objevuje Znojmo. Mám za sebou necelé tři hodiny letu. To je paráda. S Víťou jsme si na Všechově slíbili, že si pivo tentokrát dáme v Břeclavi, tak už jsem tomu začínal pomalu věřit. Přelítl jsem Znojmo. Viděl jsem loučku, kde jsem přistál při poslední návštěvě Znojma. Zdá se, že končí řada mraků, tak jsem dobral, co se dalo. Ty na rakouské straně jsem radši vynechal, zapomněl jsem si pas. V nuličkách jsem se ještě vyzvedal, ale už na modré obloze. A už se přede mnou rýsuje Pálava. Břeclav to sice není, ale i tak je to pěkný. Ještě pár pokusů v nuličkách a let končí přímo před celnicí na Mikulově.

    Hned jsem zkontroloval, kolik to dá. Vzdušnou čarou to ukázalo nějakých 154 km. Perfektní! Zapnul jsem si telefon a hned se ozvalo plno ztracených hovorů. Všichni zjišťovali, co se děje, že se tak dlouho nehlásím. Že prý na Všechově to pak stálo za ho... No pár kamarádů jsem trošku naštval. A ještě jsem si trošku poplet Mikulov a Hodonín.

    Rychle jsem zbalíkoval. Stopa jsem zkusil hned pod celnicí a asi páté auto zastavilo. Dvě docela pěkný Polky a že mě hodí do Brna.

    Domlouval jsem se s Víťou, zda by mě hodil na Zvonařku, abych stihnul bus. Ale kvůli tomu, že jsem si poplet Mikulov a Hodonín, tak mi autobus ujel. Tak mě Víťa hodil aspoň na výjezd na benzínku. Moc dík. On pak pokračoval ještě pro Honzu Edlera, který to dotáhl také ke Znojmu, ale o dvě hodiny dýl. Moc pěkné. Na benzínce jsem stopl hned druhé auto. No auto - stará Avie. Při otevření se na mě vyvalila basa piv a partička dobrovolných hasičů, co zrovna slavila vítězství na hasičských závodech. Takový veselý stop. Jel jsem do Jihlavy. Zavolal jsem Ománovi, a ten pro mě vyrazil k jihlavskému Tescu. Díky. V devět jsme byli doma, stáhli tracklog a ejhle - zvyšuji svůj osobní rekord na 169.28 km. No paráda!