Je neděle ráno 27.4., předpověď počasí výborná, vítr jihovýchod okolo 4 m/s, pro start z Vysočiny vhodný směr. Obvolávám kamarády z Dačic, jestli se vleká na odvijáku, vše klaplo, a tak vyrážím. Snažím se dorazit včas, cítím dnes dobré podmínky.

    Startujeme tři, ještě Tomáš Soudek a Miloš Kulík. Miloš se krátce po startu odděluje, jde si svou cestou a ztrácí výšku až na kritickou mez, dávám mu poslední pomazání a pokračujeme v asistenci s Tomášem po větru, směr severozápad. I Tomáš se mi zhruba po 1,5 hod. letu ztrácí za zády, pokračuji tedy sólo. Zhruba v polovině trasy, někde na úrovni Soběslavi se otáčím a vidím kluky, dokonce i Miloše, asi zmrtvýchvstání. To je fajn, říkám si, nepoletím sám.

    Let tedy pokračuje chvíli ve třech, Miloš se nadobro odděluje před Milevskem, vykonával nezbytnou potřebu, která se mu stala osudnou. Má na to nárok, je z nás nejstarší. Pokračujeme už tedy jen s Tomášem, krásné pozdní odpoledne, překračujeme Orlickou přehradu, nádherné pohledy. Za přehradou se nám ještě daří dokonce před pátou hodinou dotočit přes 2000 m. Je to dnes poslední stoupák, hodina pokročila, přestává to fungovat. Na dokluz letíme k obci Mirovice, kde společně sedáme.

    Byl to letos můj první let a ještě k tomu na zcela novém padáku Magus XC. Mohlo by to letos takto pokračovat dál. Děkuji za asistenci partě z Dačic, provozujících odviják, Tomášovi, se kterým jsme to dobojovali do cíle, Petrovi Rečkovi za dobré křídlo a Zdeňkovi Trčkovi, který mi předal umění létat.