Po obědě stojím s ostatními padáčkáři a rogalisty na ještědské sjezdovce. Počasí vypadá super, tak si odvážně píšu soutok u Mělníka. Kdybych jen tušil, jak to bude fungovat, napsal bych si minimálně Ranou.

    Po chvíli vyčkávání jdem do toho. Několik se nás snaží středit dost drsný stoupáky a fotit start. Chytám se asi po půl hodině křižování před kopcem a čtyřmetrový výtah mě tahá pod základnu ke dvěma větroňům. Ve výšce přes 2.5km je příšerná kosa, tak otáčím k jihu a letím bez točení a bez speedu (chci se trochu pokochat) nad tlamerské jezero. Tam pod sebou objevuju dalšího blázna. Poznávám Víťu na Fénixu a docela ho lituju, protože z mého pohledu se zdá příšerně nízko. Po chvíli ho ztrácím. Napsal si Boleslav a skoro ji zalít.



    Dotáčím další mráček a upaluju k Mácháči. Teda musím přiznat, že to je o nervy přelítávat bývalý vojenský prostor o ploše desítek kilometrů lesů. Přistávat tady nouzově, no nevím, nevím. Snad by se našla nějaká stezka po tanku.

    Naštěstí se zadařilo a i když jsem ztratil kilák a půl, jsem za vodou. Teda za Máchovým jezerem. Fotím si ho a pokračuju v letu.

    Ale kde je nějaký stoupák?! Křižuju kumuly jeden po druhém a nic moc. Nula nebo dolů. Už pomalu vyhlížím přistání v Oknech u hospůdky, kterou velmi důvěrně znám. Náhle se mi začíná nasvěcovat pole přímo pode mnou. Točím ve velkých kruzích a modlím se k bohu Stoupáku.

    Po chvíli skutečně nulka a je jasné, že tady neshniju. Pomalu to sílí a já tuším, že zas budu mrznout. Nad Okny ztrácím přes půl hodiny času, ale je to fajn dřina. Přelétávám hrad Housku a už pomalu vyhlížím Křivoklát. Tam budu muset vyklesat do teplejších vrstev kvůli TMA (nerad bych viděl pod nohama Boeinga).

    Křivoklát nacházím bez větších problémů, ještě stále stojí na svém místě. To už vidím v dáli Mělník. Je mi fajn, teď už nemusím spěchat. Jsem sice zmrzlej, utahanej a hladovej, ale šťastnej. Přelétávám Mělník, vyhlížím, kde asi budu přistávat a fotím Vltavu a Labe ze sektoru.




    Vracím se do Mělníka a lehce exhibicionisticky přistávám u přeplněného koupaliště.

    Když opomenu tu příšernou zimu, tak to byl jeden z nejkrásnějších letů. Stále bylo na co koukat a ten rozhled ! To se prostě musí zažít.


P.S:
    Když jsem se večer chlubil Pavlovi Ikerovi, že mu do týmu přidávám dalších cca 90 bodů, s úsměvem mi oznámil, že má volňásek ze Zvíči 93 km a přistával kus ode mě ve Štětí. Ten pacholek musí bejt prostě furt lepší. Ale já mu ještě ukážu !!!

    (Druhý den jsem si cvičně odlétl z Ještědu do České Lípy za sestřenicí. Už jsem jí to dlouho sliboval.)

    Tak snad zas někdy nahoře. Ahoj.