Už deset dní trvalo ideální přeletový počásko, akorát trochu moc funělo. Spíš tak něco pro kolegy s ocelovými ptáky. Na zmíněné severovýchodní proudění není v Čechách moc hrplíků odkud se nechá někam rozumně daleko odletět, nebo potom naviják. Naviják není a tak zbývá buď Ještěd, Zvičina a nebo nově Luborovy Broumovské stěny.

    Po páteční oslavě, kdy se kamarádovi "narodila malá japonečka" (vrátila se mu po měsíci a půl ukradená Honda), jsme s těžkou hlavou vyrazili na Ještěd. Přes uštěpačné poznámky některých "pilotů", že stejně spadnu pod kopec, jsem si vyčíhal interval a k jejich údivu se zvednul a odletěl. Bohužel chybou strategie letu, 2x jsem si vybral krásnou kumulku a ta se mi při příletu k ní akorát rozpadla, jsem přišel o 2500 metrů výšky a chca nechca jsem musel přistát u Nového Boru po 30km letu. Mrzelo to o to víc, že ten den se nechalo letět dost daleko.

    Druhý den to samý počasí. Dopoledne jsem fušoval zedníkům do řemesla (stavěli jsme stáj pro manželčinu kobylku) a poněkud opožděně jsem vyrazil tentokrát na Zvičinu. Ve 3/4 na 15 jsem se konečně objevil na Zvičině a po rozbalení všeho potřebného jsem spolu s ostatními začal vyčkávat. Interval přišel a ve vzduchu začala panika. Nakonec se mi podařilo odletět společně s místním přeborníkem Viktorem Kolářem. Trochu jsem to s mým cílem vzhledem k době staru - 15:15 hod. asi přeťáp. Přeci jen Raná není zas tak moc blízko.

    Stoupání se kterým jsme šli za kopec nebylo žádná sláva. Člověk aby to furt někde honil, a tak jsem uvažoval o návratu před kopec. Nakonec se to uklidnilo a téměř stabilními 3m/s jsem se společně s Vikim vytáhnul do 2670MSL. Pustil jsem se na trať, ale bohužel Viktor mě v tom nechal samotnýho a nakonec přistál v Poděbradech.



    Až téměř k Jičínu to šlo vcelku hladce, ale před městem už to chtělo něco dotočit. Termika tentokrát nebyla nijak skoupá, a tak jsem bez větších problémů 4m/s dotočil do 2730MSL S tím už se nechá něco dělat. Vzhledem k dosti pozdnímu startu mi bylo vcelku jasné, že cílák na Ranou asi nehrozí, a tak jsem musel pospíchat, abych ulít co nejdál, než mi to dnešní polítání vypnou. Takže do šlapáku a jedem.

    Před Mladou Boleslaví jsem spadnul pod 1500 MSL, a tak jsem zase začal pokukovat, kde bych zase nějakou tu vejšku nabral. Trochu ošklivě černej mráček mě nezastrašil, a s jeho pomocí jsem opět skončil ve 2500MSL. Protože v Mladé Boleslavi pracuju, dokonale jsem si pohled na město vychutnával. Docela famózně působí Škoda Auto a.s. o které vím, že je velká, ale takhle?

    Patrná byla také budova Společnosti Proti Telefonování TELECOM obklopená vozidly této firmy přezdívanými "žluté nebezpečí". Boleslavský hrad, staré město, ale nejvíce jsem se těšil na naši firmu, kterou jsem pochopitelně musel nafotit. To by mi v práci jinak neodpustili.




    Motání kolem budovy, ve které sídlíme se docela vyplatilo, hnedle vedle jsem našel další stoupání a stabilním dvoumetrem jsem dotočil 2480MSL. Teď už jsem si ale musel dát trochu pozor, protože u Boleslavi začíná TMA Prahy na 1520MSL, takže nezbylo nic jiného, než letět po jeho hranici. S tím začala bejt spojená i první vážná krizovka. Člověk si hold nemůže letět kam ho napadne. U Bělé p. Bezděžem začal být dost značný nedostatek výšky, 700MSL opravdu není nic moc. Pomalu jsem se připravoval na přistání v Březovici, ale po 5min. šmudlání nuly bez efektu se to utrhlo a 1800MSL bylo mojich.





    Po vyklesání pod 1500MSL jsem "přízemním" letem pokračoval dále. Stoupáky sice ještě chodily, ale stoupání kolem 1m/s a dost velký snos dále do TMA mě odradili od jakých koliv pokusů, a tak jsem radši na bočák doklouzával ke Štětí, kde jsem v Radouni ve 3/4 na 19hod sednul na místním fotbalovém plácku.

    Výslednejch 92.5km mi udělalo velkou radost. Škoda, do stovky toho zas tak moc nechybělo, ale to snad příště.

    Na Luborovejch 180km (o 500m nedoletěnej cílák) a 160km cílových Petra Tomáška mejch mizernejch 92.5km nemá, ale výlet musím říct to byl krásnej. Už se těším znovu pod základny, vlastně kdo by se netěšil, že ?

    Tak příště zase ve vzduchu a ať nám to stoupá.