Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Konečný Marcel, 708 00 Ostrava, Z. Štěpánka 1780
Kluzák: EasyFly SHARON
Datum letu: 18.7.1999
Startovní bod: Velká Stolová
1. otočný bod: - -
2. otočný bod: - -
Cílový bod: Teplička (Stráník)
Ulétnutá vzdálenost: 48 km

    Začalo to už den předtím, kdy jsme se večer s děckama rozhodli, že přespíme na Stolovce. Spaní na startovačkách už jsme absolvovali několikrát, ale tentokrát jsme se poprvé probudili na správném kopci. To znamená, že nefoukalo do zad, ba naopak foukalo přesně ze severu a mírné poryvy dávaly tušit i slabou termiku, což potvrdili i první nedočkavci, kteří do toho hopli ihned a po cestě na přistání je občas něco nakoplo. Okolo 9. hodiny se začaly dělat první kumulky nad Lysou a Pustevnama, a tak přišel čas to zkusit. Opravdu to tam už takhle brzy bylo, takže brzo kroužilo okolo a nad kopcem asi 6 padáků a někteří se to ráno dokonce dostali do 1700m n.m. No a protože to naše poletování vidělo asi dost lítačů, tak se snad poprvé stalo, že se při variáblu sjeli skoro všichni PGladisti na stejný kopec. A tak když jsem po 40 minutách letu přistál, bylo na přistávačce už celkem husto. To rozhodlo, že půjdu nahoru co nejdříve, abych v tlačenici na startu nepromeškal vhodný interval. No spěchat jsem ale nemusel - až do 14. hodiny jsem totiž trávil čas na startu snídaňoobědováním a pozorováním vyhnívajících chroustů.

    Pak to ale přišlo - pilot modrého Gradientu docela daleko před kopcem projel bez povšimnutí snad 100m široký stoupák, čehož si všimli i někteří piloti ve vzduchu a letí tím směrem. Podle toho, jak brutálně hnijou, usuzuju, že je to tam a jdu do toho. Párkrát jsem projel kolem svahu a nic. Ztratil jsem více než 100 metrů, a tak nezbylo než věřit, že snad ještě něco najdu před kopcem. A taky že jo. Skoro 200m pod úrovní startu jsem narazil na slabý stoupáček. Snažím se středit ale stejně to nedává více než 2m/s, zato je celkem stabilní. Společně se mnou se chytil ještě nějaký modrý Heaven a to je moc dobře. Do stoupáku (kabinky) jsou 2 kusy ideální počet a těch dalších 10 supů, kteří to nestihli, by bylo asi opravdu moc. Navíc poslední dobou začínám věřit dedukci vynikajícího teoretika a všeznalce profesora Vitaminiho, že přetížená "kabinka" se zastaví.

 Start na Stolové


    Stoupák ztrácím v 1700m n.m., a tak se pokouším něco najít u Kněhyně. Našel jsem zase slabou dvojku, která šla až do 2100m n.m. Takže jsem se vydal na Smrk, ale po pár minutách jsem si všimnul několika hnijících padáků po celé délce hřebene, takže hurá zpátky. V tom volá Dandy, že přistál na Horní Bečvě, a tak teda letím za ním a doufám, že se po cestě něco utrhne z údolí.

 Na trase

    Stalo se až ve chvíli, kdy už jsem vyhlížel místo na přistání. Stoupák dotáčím až do základny ve výšce 2500m n.m. a okamžitě se rozhoduju pro směr Slovensko. Chvíli se přesvědčuju, že ten rozsáhlý kus lesa opravdu "dám" a jdu na to.

    Přeletím hranice a hniju a hniju a hniju. Ztrácím nervy a vracím se na naše území směrem k Bílé, kde se začal dělat pěkný masivní kumulek. Pod ním jsem se zachránil a tak vyrážím znovu. Mezi tím už začaly naskakovat mráčky i mým směrem, a tak nebyl problém přeskákat až do Kysuckého Nového Mesta. Tady jsem chvilku potočil s větroněm a už to mastím na Žilinu. Nad městem přichází několik krizí najednou. Omrzlé ruce už skoro nevnímám a nejhorší je, že se mně chce fakt zoufale "močit". Došlo to tak daleko, že už nemůžu vůbec přenášet těžiště, protože můj močák má těsně před explozí. Moje aktuální výška je 2100m n.m. a pod tíhou okolností nemám nervy dotáčet do základny nějaký ušmudlaný "metřík". Další výrazný kumul je až za Stráníkem, což je sice daleko, ale po cestě k němu se objevila malá chmurka, takže to riskuju s tím, že pokud to vyjde, tak to prostě pustím do kalhot. Po minutě letu se chmurka rozpadla a já řešil dilema, jestli jít na dokluz a překonat s jistotou padesátku a nebo jít hledat nad město, kde by podle odborné literatury měla být zvýšená pravděpodobnost stoupavých proudů. Já zkusil tu druhou variantu a jak jsem se mnohokrát přesvědčil, znovu to byla chyba. Celý okruh nad Žilinou jsem absolvoval ve 2.5 až 4 metrovém klesání a až do poslední chvíle jsem věřil, že kde to jde dolů, musí to jít i nahoru. Staré pravdy ale občas neplatí.

 Žilina

    A tak když už jsem ztratil více než kilometr výšky, ztratil jsem i nervy a pustil jsem to na Stráník. Proletěl jsem Tepličku a vidím, jak nějaký zoufalec, který byl ještě před chvílí nad kopcem, právě přistává. Zkouším se ještě chvíli vozit v bublinkách nad vesnicí, ale nic z toho, takže po chvíli sedám.

 Stráník a Teplička

    Jsem šťastný, protože si konečně můžu ulevit a taky trošku "nakakaný", protože do 5 minut se nade mnou udělal krásný cumulus-autobus a nad kopcem lítaly i "dveře od chlíva". Navíc další mraky v řadě směrem na Fatru dávaly celkem velkou pravděpodobnost podstatně delšího letu. No nevadí - třeba to vyjde někdy příště.


 Návrat na domovskou stránku