Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Kubečka Martin, 74101 Nový Jičín, Komenského 6
Kluzák: Esprit 26
Datum letu: 3.4.1999
Startovní bod: Velký Javorník
1. otočný bod: - -
2. otočný bod: - -
Cílový bod: Hostašovice (hřiště)
Ulétnutá vzdálenost: 11 km

    Takže jelikož zatím Moravský demižon zeje prázdnotou (v okamžiku kdy toto píšu), tak jsem si řekl: "Macu, máš jedinečnou šanci být první - aspoň chvíli!". Tož jak to vlastně bylo:

    3.dubna 1999 (na fotkách je blbě datumovka) jsme vyrazili na Velký Javorník. Bylo něco kolem jedenácté, foukalo lehounce do čumáku, takže to vypadalo na takový příjemný seskok. Peter s Pavlem do toho skočili a já asi minutu po nich. Pozoroval jsem, jak se pomalu plazí k zemi, když v tom jsem zmerčil Pavla lovit něco drobného cca 200m od svahu. Takže tam něco přeci jen bude! Honem sem frčel podél svahu na západní hranu Javorníku, kde je takový vysekaný kousek lesa a kde to téměř vždycky chodí. Pravda, je to tam obvykle poněkud turbulentnější o čemž se již mnozí mohli přesvědčit na vlastní kůži (Jára tam před pár lety zahučel do lesa - odnesly to obratle, naštěstí bez následků a Pavel tam na Velikonoce vyšrouboval negativkou ze 100m zemovku - jen oděrky). Já už jsem tam taky jednou chytil pěknou přes SkyTex. Takže BACHA na to, je to občas jedovaté.

    Mimochodem, opravdu to tam chodilo. Sice to byl boj, ale nakonec jsem po dvaceti minutách dotočil start. Mezitím začalo trošku přifukovat, takže nebyl problém udržet se ve vzduchu.




    Zhruba po třičtvrtě hodině jsem se začal nudit (nebylo s kým pokecat, protože ostatní flígři místo lítání popíjeli pifko u hospody a mě se spustil Pavlovův reflex) a tak jsem celý uslintaný sednul na startu (málem sem si při tom rozbil hubu, takže si to asi příště odpustím - resp. nebudu sedat v silném větru za stromy). Dal jsem si jedno a hodil řeč s ostatníma. Byli tam snad všichni lítači z okolí plus spousta mě neznámých. Tipoval bych to tak na 30 padáků. Bohužel se docela rozfoukalo, takže startovaly jen silné povahy a ledoborec Bohdan :-). Navíc to začalo táhnout od SZ až Z, takže o legraci nebylo nouze.




    Okolo čtvrté to konečně začalo vadnout, čímž vznikla hromadná panika a za chvíli poletovalo všechno, včetně mne. S Peterem a Rendou jsme se domluvili, že se nebudeme plácat v tom chumlu na Javorníku a přeskočíme si na Dlouhou, kde se při SZ dá taky docela slušně posvahovat. Natočili jsme cca 150m nad start, zařvali na sebe a hup na Dlouhou. Před náma už tam bylo cca 6 dalších padáků, které střídavě točily nad Dlouhou a další pokračovaly směrem Krátká, Huštýn atd. Na Dlouhé chodila pěkná termička, takže jsme dobrali nějaký ten metřík a pomalu poskakovali dále. Peter se svým Charonem (rozuměj Sharon competition) chytil hezký šprajc a lebedil si asi 200m nad námi. Postupně jsme se prokousávali směrem na Kacabaju (vodní nádrž), která je oblíbeným přistávacím místem na konci hřebene (cca 10km) - pravda, pěkných, opalujících se holek bylo poskrovnu ;-). Vzpomněl jsem si na březnové ztroskotání Járy u Kacabaji, kdy chytil pár metrů nad lesy (chyběla my výška na dokluz - od hřebene na Kacabaju je to docela štreka, samý les a obvykle proti větru) klapanec na návětrné hraně lesa a přistál nešťastně do "vysoké trávy".

 To jak se drží za bok nakonec vyústilo ve čtyři dny ve špitále s polámanými bočními výrůstky na páteři (nejsem doktor, tak nevím jak se to jmenuje) - ve zhoupnutí na šňůrách jako na potvoru potkal kmen s větví a ještě ho to natočilo tak nešikovně že minul chránič páteře. Rozhodl jsem se proto nedržet se tak úpěnlivě svahu a pustil jsem se více do předpolí s tím, že se když tak na svah vrátím. Kupodivu to tam docela pěkně chodilo, takže jsem bez nějakého výraznějšího točení cestoval téměř ve stejné výšce pomalu nad Mořkov.





    Ostatní padáky pomalu vyhnívaly u Mořkova, kde nakonec ztroskotal i Renda. U svahu to brousil Peter a já se stále hodně vpředu před kopcem (dodneška nevím co to vlastně bylo - na svahovačku to bylo dost daleho od svahu a termika taky vypadá jinak) pomalu prokousával až nad Kacabaju.




    Jelikož jsem ještě nějaký ten metřík výšky měl, pustil jsem to směrem na Hostašovice. Kamarád tam má domek, tak jsem mu šel udělat památeční snímek. Stoupání nikde, pomalu jsem vyhníval a hledal místo k přistání. Nad vesnicí jsem najednou ucítil závan dobytka (zatím nerozeznám po čuchu prase od krávy, tak nevím o jaký druh se přesně jednalo :). A skutečně jsem narazil na cca dvoumetrový stoupáček! Teď určitě čekáte, jak jsem ho krásně vytočil a pokračoval dále. No nejsem Petr Dvořák, takže stoupák mi utekl a já jsem potupně vyhnil kousek od fotbalového hřiště v Hostašovicích. Ještě jsem navštívil kamaráda se slovy: "Letěl jsem zrovna kolem, tak jsem se stavil na kus řeči.".



No a to je asi tak všecko...

Happy landings.

Mac


 Návrat na domovskou stránku