V sobotu 10. dubna vypadala obloha už po ránu moc dobře, na dvorku rosa, jasno a totální olej. S úderem jedenácté hodiny začaly naskakovat první kumuly kolem Krušných hor a nervozita začala stoupat. Jeden aby si házel kostkou, na který kopec vlastně pojede. Nakonec zvítězila lenost kamkoliv se škrábat a skončili jsme po příjemné projíždce lanovkou na Komáří vížce v Krupce.

    Než jsem se ale ustrojil do všech těch krámů, tak se nad kopcem zatáhlo přemírou kumulů a bylo po termice. Když se nebe konečně slitovalo bylo už půl třetí, takže s nějakou slušnou tratí to už vypadalo dost bledě. Po zachycení v termice stoupání pomalu sílilo až na 5 m/s a stoupák samozřejmě pomalu uhýbal opačným směrem, než bylo původně plánováno na protokolu. Jediný schůdný směr byl v tu chvíli Ústí n. Labem, kam jsem se dokodrcal s asi tisícovkou výšky. Čekal jsem, že nad rozpáleným městem bude termika trhat vrchlík mého Espritu, ale nic takového se nedělo.



    Město jsem překlouzal v nulkách a podél Labe jsem se šinul směr Děčín. Ovšem za Ústím jsem spadl do odporné čtyřky a rázem bylo z tisícovky sotva pětset. Záchranou byly skalnaté svahy lemující levý břeh Labe. Po notné chvíli vytáčení jedničky - dvojky to zesílilo na čtyři metry a za chvíly jsem byl v základně.

    Původně jsem chtěl pokračovat do Děčína, ale při pohledu na zatažené fláky země rozpadávajícími se kumuly, jsem to od Labe otočil více východně směrem na Benešov nad Ploučnicí, kam jsem si to přihasil s minimem výšky (viz foto) a už jsem pomalu hledal volný flek, kam s tím érem praštit.





    Samozřejmě mi to bylo líto a tak jsem si vzpoměl na učebnici plachtaře, která praví - suché, uvláčené pole = stoupavý proud. Skutečně jsem nad polem našel nulku, která postupně zesílila na 3 m/s a tak jsem se z úrovně GSM vysílače dostal opět pod základnu. Bohužel, kumuly měly ten den tendenci rozlévat se do šířky a zastiňovat co se dalo. Okolo to bylo všade zastíněné a tak to byl poslední stoupák toho dne. Dokluzem jsem to vzal na Žandov.

    Po dolétnutí nad město jsem měl ještě pořád 1300m n.m. a v dáli byla vidět Česká Lípa. K ní zbývalo cca jedenáct kilometrů, po cestě samé vesničky, kde by jeden hospodu těžko hledal a kolem dokola zataženo rozpadávajícími se kumuly. Po čtvrt hodině poletování v nulkách nad Žandovem se o slovo přihlásil hlad a plný močák, takže jsem to vzal spirálou urychleně dolů a hurá do hospody.

Výsledek - vzdálenost 36 km po 3h letu.