Ještě v začátečnických dobách jsem se pokoušel za dosti silného větru posadit křídlo na přistávačce pod Javorovým. V obavě ze silného větru jsem trochu přehnal přistávací rychlost a podařilo se mi těsně přelétnout vrchol vyboulené přistávací louky. Dál už svah padal zvolna k vesnici a ještě k tomu na nafukované straně. Rozhodl jsem se tedy přitáhnout hrazdu a klasickým "klofancem" zapíchnout křídlo do země. V poslední chvíli před zapíchnutím jsem v pudu sebezáchovy nasadil parakotoul. Školácká chyba!! V postroji, upoutaném závěsem ke křídlu, je to pochopitelně úkon neproveditelný. V okamžiku, kde jsem se měl přes rameno překulit do kotoulu, zabral úvazek v karabině a pokračování ladného kotoulu se nekonalo. Ramenem jsem šel rovnou do krtince a klíční kost se zlomila jako školní pastelka.

Od té doby vím, že v takové situaci je třeba se moc nevrtět, očekávat relativně bezpečné zhoupnutí v závěsu karabiny a nejvýše tak cinknutí přilbou do kýlové trubky. Ještě že v nemocnici v Třinci byly vždycky pěkné a příjemné sestřičky ...