No, nevím, trošku mi připadá kacířské psát o nehodách, protože mám podvědomý strach, abych je nepřivolal, ale čistě z rozumu pokud mají dobrý konec a poučí se z nich co nejvíce lidí, tak to má fakt smysl. Lítám od roku 1991 a na vlastní oči jsem zažil nehody tři a všechny letos. Jedna zlomená noha po nepodařeném startu na Straníku, druhá je asi ta holka po kursu, co se propadla lesem před přistávačkou na Skalce, předpokládám, že o tom psal Janyx v předchozí nehodě (jen si pamatuju, jak jsem byl strašně rád, když jsem viděl, jak se vlastníma silama hrabe z pod toho padáku) a třetí je z Javoráče a právě ta, o které chci napsat … <br /><br /> Pátek, hezký den a já konečně ukecal svou ženu na tandem. Z kopce jsem to odpíchnul dřív, a stihnu natočit přistání na kameru. Po přistání všechno sbalím a koukám, jak si žena poletuje. Po nějakých dvaceti minutách to pomalu směřují na přistávačku a tak začínám chystat kameru. Najedou kolem docela mumraj a oči všech se začínají upírat nahoru, kde to nějak podivně šustí a pleská. Kouknu tím směrem a vidím přímo nad sebou padák, no padák, ona to byla vlastně jen poctivá půlka padáku, protože ta druhá byla celá zaklopená a zamotaná v šňůrách, ten kluk to pořád zkoušel srovnat a v momentě, když se padák dofukoval, tak ho asi přebrzdil a klaplo mu to znovu. Zespodu se ozývala spousta rad typu – nehrabej do toho, nebo ta nejcennější – záložku, záložku … Jen vím, že jsem si říkal, a se mu to dofoukne právě v momentě nad zemí, protože se mi zdálo, že šanci hodit záložku už prošvihnul a už byl fakt v psí výšce. Po diskuzi „po akci“ se na tom shodla spousta přítomných „diváků“, včetně mé ženy a „jejího“ pilota tandemu (sice nejmenuji, ale moc si ho vážím, pro jeho zkušenosti a schopnosti). Najednou jsem viděl ten správný hmat a ve zlomku sekundy byl záložák venku, no venku sice byl, ale ve vodorovné poloze „natažené čínské nudle“ s nerozbaleným červeným koncem, jen vím, že jsem si říkal, tohle už asi nepomůže, hlavně ať se mu dofoukne ten padák a zbrzdí ten nejhorší dopad. <br /><br /> Jenže pak se záložka s takovým zvláštním, ale spásným plesknutím tak bleskově otevřela, že se to snad ani nedalo postřehnout. Pak se zhoupla z té téměř vodorovné polohy do pozice svislé, v tu chvíli se nějak dofoukl (asi díky zpomalení) i hlavní padák a ten pilot dopadl asi tak, jakoby právě sestoupil z nějakého zahradního schůdku. <br /><br /> V ten moment spadlo spoustu kamenů ze srdcí přihlížejícím a já si uvědomil, že sice mám kameru, ale v pozici „off“. Hned po té šla na „přiblížení“ má drahá polovička, a tak jsem zapnul a natočil nádherné přistání, tak jak by to mělo být vždycky. Hned poté jsem však aspoň šel na „interwiev“ s podruhé narozeným pilotem. <br /><br /> Proč to všechno vzniklo?? Nad přistávačkou zkoušel prý wingovery nebo snad spirálu a klaplo mu ucho, chtěl to srovnat a pravděpodobně přebrzdil padák, a pak už se to všechno vezlo … hlavně, že se šťastným koncem. Jsem druh pilota, co moc provádět figury nepotřebuje (proto jsem se letos přihlásil na krizovky) a vůbec bych si to nedovolil nad přistávačkou a v malé výšce, možná tohle by mělo být to správné poučení z celé téhle příhody se šťastným koncem. <br /><br /> Byli na přistávačce určitě lidé kompetentnější než já takové věci posoudit a popsat, ale rozhodl jsem se tohle napsat, protože mám fakt radost, že to dobře dopadlo, asi i proto, protože jsem viděl, že záložka fakt dobře funguje, a tak jak je psáno v učebnicích, je lepší ji v těchhle případech použít dříve než později. Už jsem dvakrát srovnával takové ty „fakt slušné“ klapance a vím, že se člověk podvědomě hodně věnuje tomu, co se děje nad ním a ztrácí kontrolu, kolik mu toho schází k zemi. Kéž by všechny krizové situace končily tak hladkým přistáním jako v tomhle případě.