Od konce září 2008 jsem se těšil na vánoční svátky, které prolítám ve slunné Andalusii ( jih Španělska )........ Naplánovali jsme si s partičkou lítačů z JM, že pronajmeme karavany vemem holky a hurááá pokořit každou startovačku na jihu Španělska. Ta síla chuti po lítání mě donutila, nechat si před takovou expedicí ušít nový éro. Křodlo mi ušili a já si ho jel vyzvednout den před odjezdem...Ani jsem nedoufal, že to křídlo v tak rychlém termínu ušijí. Vše bylo OK....... Vyjeli jsme 20.prosince ráno a byla před námi cesta dlouhá necelých 3000 km. S průměrnou rychlostí kolem 85 - 90km/hod jsme ty kilometry nepočítali, spíš jsme se dívali na hodiny a snažili jsme se zabavit, protože cesta byla dlouhá. Ale ta chuť byla pořád silná - nemluvili jsme o ničem jiném než o tom, jaké nás bude čekat počasí, a kolik nalítáme hodin. Po 20ti hodinách cesty jsme byli teprve v půlce, ale chuť byla pořád.........tzn. vše bylo OK 2 dny po odjezdu ( cca 38 - 40hodin jízdy ) jsme konečně pod Otivarem. Nemohli jsme mít lepší počasí, než to, do kterého jsme se probudili. Azur, teplo a naděje, že polítáme. Krosili jsme to serpentýnama na kopec, zastavili jsme na přistávačce, posnídali a poslechli si briefing o místním terénu. Po briefingu se na nic nečekalo, všichni jsme naskákali do karavanu a pokračovali na kopec..........dostali jsme se na startovačku ..... vše je zatím OK Pár místních padáčkářů to zvedá nad hlavu a odlítají.......no spíš letěli přímo na přistání, pač to vůbec nenosilo. Sice jsme byli trošku zklamaní, ale bylo teprve kolem 10 nebo 11 hodiny, a jsme tu první den, takže to lítání nás teprve čeká. No ale já nechtěl na nic čekat. Nechali jsme odstartovat kamošku, a po ní, jak mi to fouklo trošku do komory, tak na nic nečekám, zvedám své božské nové křídlo a letím. Ten pocit byl po té dlouhé cestě nádherný. Zkoušel jsem si točit aspoň 0,1, nulky, abych si ošahal chování nového éra.....super. Ale pak to začalo.....začal jsem ztrácet výšku, tak letím na přistání. Přibližuji se, ale pořád nemám výšku na to, abych přistál ( Znalci Otivaru vědí, že by mohli nastat potíže, při přeletu přistávačky, pro ty ostatní - přistávačka je takové odstavné parkoviště v půli kopce na startovačku.) na přistávačce.....tak jsem trošku kutnul řidičku na pravou stranu a letěl nad silnicí, která pokračuje od přistávačky směrem ke startovačce.....A tam se stala ta chyba - udělal jsem tu blbost, kterou jsme probírali na briefingu nelítat na tuto stranu od přistávačky......, ale říkal jsem si, že výšku na to mám a vrátím se úplně v pohodě.Trošku jsem si vyklesal a s bezpečnou výškou se vracím, ale ne nad silnicí, ale rovnou na přistání. " KDYŽ VÁM NěKDO řEKNE, ŽE TO V NěKTERÝCH MÍSTECH HODNě KLESÁ, TAK TO NEPODCEňTE". No a já to podcenil, když jsem přelétával tzv "Ïáblovu tlamu", která nasává nás padáčkáře, a chce si nás vzít. A mě si vzala - říkám si : " Výšku mám tam dolítnu".....letím letím a klesám fakt hodně.....při té rychlosti jsem se přibližoval opravdu rychle k hraně přistávačky.......tak si říkám "No na baletku to nebude, ale je možnost, že přistanu na nohy na hraně"......letím letím a už nedoufám vůbec v to, že to bude na nohy, říkám si " Přistanu na prdeli, hned na hraně kopce", no a to už taky nevyšlo - na rozhodování o tom, jestli to přibrzdit nebo to pustit na plono nebyl čas......rozhod jsem se, že chci každopádně přistát na přistávačce a né někde v keřích........a tady už to nebylo OK V plné rychlosti jsem to napálil nohama do kopce ( sklon kopce je o hodně větší než třeba Javec ), cítil jsem takové křupnutí, ale pokračovalo to. Křídlo letělo k zemi, už na přistávačku a odstředivou silou mě ještě hodilo trošku dopředu, cítil jsem druhé křupnutí. Válel jsem se v nějakém ostnatém křu a chvilku ležel. Nohama jsem pohnul, takže se mi ulevilo. Stoupnul jsem si, a podlomila se mi noha a trošku jsem se zkutálel o pár metrů dolů z kopce.......Nějací germáni mě vytáhli na přistávačku a posadili k našemu karavanu na kempingovou židličku. Už jsem tušil, že je něco špatně. Sundal jsem botu a koukal na svou pravou nohu.....No zdravě nevypadala, ale hýbat jsem s ní mohl do všech směrů.......problém byl v tom, že jsem na ni nemohl vůbec došlápnout.Do 20ti minut mi celé chodidlo oteklo. Já, životní optimista razím myšlenku "JAK TO RYCHLE PřIŠLO, TAK TO RYCHLE ODEJDE" a já budu za 2 - 3 dny lítat dál. :-) Po první pomoci - mražené svíčkové na noze, jsem svolal radu starších. Ta se vyjádřila nejistě - mohl by to být víron, ale zrengenovat by se to mělo. Tak jo, jedem do nemocnice. V první nemocnici neměli rentgen, tak jsme pokračovali, už ani nevím, kam jsme až dojeli.........ta bolest se musela něčím utlumit. Já tlumil a když jsme dojeli před nemocnici, tak rada starších rozhodla, že jsem tu bolest už utlumil dost, a nevypadal bych seriózně před místními doktory. Je pravda, že mě ta noha přestala úplně bolet. Tak se pokračovalo v dovolené, po 5ti dnech jsem přestal doufat v to, že ještě polítám.....začal jsem zhánět berle, pač jsem do té doby musel skákat na levé noze. Dojeli jsme do Algodonalez a zašli do místní lékárny. - v průvodci po Andalusii píší, že v malých městských lékárnách jsou i doktoři. To se mi potvrdilo a místní lékař/doktro prohlídl nohu a ujistil mě že je to víron, no spíš mega víron - za 6€ jsem koupil mast, za 8€ berlu, a dle rady : " mazat dvakrát děnně " jsem mazal. Nebudu dále popisovat, jak jsem trávil dalšíchh 7 dní......sice se moc nelítalo, pač začalo pršet a nebo foukalo moc, ale ostatní chodili po památkách a na výlety. Byl jsem v tu chvíli nejslabším článkem expedice " PRÝ BYCH BYL V DIVOčINě SNADNOU POTRAVOU " Tak jsem hlídal a čekal až pojedeme domů. 3.1.2009 jsme dojeli domů........já vyskákal z karavanu, a protože byla sobota, tak jsem si řekl, že už to přece vydržím do pondělka a zajdu do nemocnice. To mi ale nebylo schváleno a skoro s násilím mě odvezli na pohotovost do nemocnice.......a tam už to vůůůbec nebylo OK.....to bylo v prdeli. Po rentgenu jsem zjistil, že mám dvě zlomeniny v pravé noze - VNITřNÍ KOTNÍK A VNěJŠÍ KOTNÍK - úplně odlomený, TROŠKU NAŠTÍPNUTÁ HOLENÍ KOST NAD VNěJŠÍM KOTNÍKEM. Do toho potrhané cévy, obražený lítkový sval a mega otok. I na doktora to bylo hodně, a divil se, jak jsem to mohl tak dlouho vydržet......No, dalo se. Po třech dnech co mě plnili vším možným, co by ten otok zmenšilo jsem šel na operaci. Seznámili mě s tím, že mi naplní nohu železem a šroubama......." NO, SUPER, A ZA JAK DLOUHO BUDU MOCT LÍTAT"....... Náhodou bylo, že jsem dal řeč s doktorem před operací a zjistil jsem, že mě bude operovat PADÁčKÁř - fakt haluz. Tady jsem svou odpověï dostal........."V červnu už budeš lítat, ale musíš přistávat jen na baletku". Dneska jsem měsíc po operaci, celý měsíc ležím v posteli a vypadá to, že ještě hodně dlouho ležet budu. Sádru mi sundali po 3 týdnech a teï mám ortézu. Po měsíci nemůžu stále došlápnout na pravou nohu a budu se od příštího týdne učit používat tu pravou nohu, protože mi zatuhla. A jaký jsem měl skóre??? Prní den - 3 a 1/2 minuty letu - 2 zlomeniny - 7 šroubů ( 20 - 40 mm ) - nějaké 3 kusy pokrouceného železa Co mi tato nehoda dala??? KAŽDOPÁDNě NIKDY NEPODCEňUJTE CIZÍ TERÉNY A RADŠI DEJTE SLETÍK A POřÁDNě SI OŠAHEJTE TERÉN, DBEJTE RAD MÍSTNÍCH LÍTAčů NA KTERÉKOLIV STARTOVAčCE!!!!