Jednoho pozdně letního večera jsem se rozhod, že jako bývalý padáčkář se zaletím se svým tehdy vcelku novým Moby Dickem podívat na kámoše na Ranou. To se vydařilo, cesta byla fajn, večer možná ještě lepší a ráno mírně krušné, jaká už rána bývají. Větším problémem ale byla mlha. Hustá, nepříjemná mlha. čekal jsem, až se rozpustí a někdy okolo jedenácté to už vypadalo, že přeci jen ustupuje. Svezl jsem kámoše, okruh kolem letiště jakž - takž šel (Mobík lítá pomalu a je z něj dobrý výhled). Vydal jsem se směrem k domovu, ale ještě před úpatím malé boule jsem to vzdal a vrátil se. Zkusil jem pak ještě jeden odlet s podobným výsledkem.

Do třetice všeho dobrého, a tak jsem se někdy kolem druhé hodiny vydal na cestu znova. Mlha byla pořád, ale chvílemi byl skrz ni vidět kotouč slunce. Cestou bylo vidět celkem prd a já dostal výborný nápad (alespoň v tu chvíli se mi tak jevil), prostoupat tu trošku mlhy nahoru a pak si letět na sluníčku. Ve chvíli, kdy se opět objevil v mlze kotouč slunce, jsem přidal plyn a stoupal. Mlha skončila v osmi stech metrech. Nade mnou sice modrojas, ale kolem, kam až bylo vidět, všude pode mnou mraky. V tu chvíli už se mi nápad tak dobrej nezdál. Neviděl jsem dolů ani ň, natož abych věděl, kde jsem. Naštěstí jsem měl Gepeso. Naťukal jsem tedy zpátky Ranou a hledal díru, kterou bych mohl proklesat dolů. Nenašel jsem díru, ale dost hluboké "údolí" v mracích, o kterém jsem si myslel, že musí být už blízko spodního okraje oblačnosti. Dole to začalo. Během patnácti vteřin jsem absolutně ztratil pojem o tom, co je nahoře a co dole. Myslel jsem si, že musí být to dole nějak tmavší, ale houby. Jako když je člověk v láhvi s mlíkem. Jediné, co mi pomáhalo držet let alespoň přijatelně rovně, byla šipka Gepesa. Ta má ale dost veliký zpoždění. Snažil jsem se vždycky šlapat proti jejím otáčkám, ale někdy skákala dost divoce. Dvakrát přeletěl kotouč slunce dost rychle přes kabinu. Díky němu se mi taky podařilo se srovnat. Nebylo to ale hezký. Motor různě řval, tahalo mi to tlamu sem a tam. Pak se pode mnou objevil kousek něčeho světlýho a "dolní" část ztmavla. To už nebyl problém éro vyrovnat a pomocí Gepesa se vrátit pokorně na Ranou.

Až na zemi mi všechno pomalu docházelo, co jsem to za blba. Později odpoledne se mlha rozpustila a já se celkem pohodlně vrátil domů. Koupil jsem si zatáčkoměr a důsledně se vyhýbám všemu, skrz co nevidím na druhou stranu. Dávejte si bacha a neudělejte stejnou kravinu, jako já. A když už se to stane, tak vám přeju tolik štěstí, co jsem měl sám.