Ležím si na přistávačce, obloha bez mráčku a na přistání jde jeden pilot za druhým. Pěkný pohled a já marně zaklínám kamaráda, kterého jsem před 20 minutami potkal v posledním slušném stoupáku dne: „Milouši, tak sakra už přistaň!“. Pro tuhle chvíli je zapomenut opojný pocit ze spirály těsně před přistáním. To přetížení, co teď cítím, mají spíš na svědomí ti dva francouzský frajeři, co mě drží v pevném objetí v trávě. Nezbývá mi než se vzdát. Při mé váze, bolesti v celém těle a při vyraženém dechu se ostatně nic jiného dělat nedá. Však oni to ti hoši nemyslí nijak zle a to nebe nad hlavou je i tak krásně modrý.<BR><BR> Dál už to jede podle scénáře, který mají zmáknutý všichni kolem mimo mne. Policie – ani jsem se nezvedl z trávy, když ze mě tahali informace – jak se jmenujete, kde jste ubytován, kde najdeme vaše komplice. Záchranka – konečně ze mě sundali ty dva frajery. Pravda, svobody jsem si moc neužil, protože mě šoupli do nosítek a za pomoci nafukovací dlahy mě totálně znehybnili. Celkem asi tři hodiny jsem strávil na zádech a s touhle polohou už do konce života nechci mít nic společného.<BR><BR> Po nejlepším fóru dne: „Máme tady v naší nemocnici sestřičku, co umí perfektně česky. Hurá, sem s ní, kde ji máte? Na dovolené!“, po rentgenu a několikerém vysvětlování, co že jsem si to vlastně přivodil, jsem se dočkal a bylo mi dovoleno se zvednout. Ta úleva.<BR><BR> Během pěti minut je ve dveřích moje žena (těhotná) a dcera. Na frajera si vydržím hrát asi tři minuty. Pak se zhroutím v autě na zem, hlavu si dám k dceři do klína a nechám se transportovat do kempu. Ráno jsem celkem fit a zbytek dovolené sekám dobrotu – nelétám, chodím na procházky a když mě nikdo nevidí, cpu do sebe prášky. Ani jsem netušil, co je v kempu lítačů. A všichni se na mne usmívají a chtějí slyšet, jak se na přistávačce fotili tandempiloti s pasažéry a já to ve třech, čtyřech metrech přebrzdil ve snaze je nesrazit. A jak to bylo doopravdy? Přesně tak, ale s několika ale.<BR><BR> 1. V sezóně jsem neměl téměř nic odlétáno – prostě jsem to neměl v ruce. Špatný rozpočet na přistání – přistávačka sice není přehnaně široká, je však dostatečně dlouhá a místa je na ní dost.<BR><BR> 2. Asi 10kg vodní zátěže možná lehce změnilo letové vlastnosti mého jinak blbuvzdorného křídla.<BR><BR> 3. Špatné rozmístění zátěže v sedačce mi navíc nedalo šanci jakkoliv pád ovlivnit.<BR><BR> Jo a víte, že ten Milouš nakonec skutečně přistál? Bohužel ne na regulérní přistávačce, ale v jakési soukromé zahrádce. No ale po jeho loňském přistání do jezera to určitý pokrok je. No a moje žena si přála před dalším výjezdem do ciziny za létáním osvěžit své znalosti němčiny, aby se v případě dialogu s policií zmohla i na složitější otázku než: „Ist er tot?“.