Pozdě odpoledne 4.6.2003 jdeme na Radhošť z Chaty Mír. Pod sjezdovkou je nám jasné, že už nepolítáme. Prostě to vypnuli. Na startu to začalo splachovat. Tak to teda ne! Pěšky dolů? V žádném případě! Rychle padák ven. Poprvé za 7 let létání bez úrazu jsem se kvůli spěchu nepřevlékl do kombinézy. Vítr šel už zřetelně do zad. Chvíli jsem počkal, až to trochu zdechne a pak jsem to rozběhl. Start vyšel napoprvé - bohužel. Byl to asi poslední termín, kdy to šlo - soudě podle Pepy, kterému se to už nepovedlo - naštěstí.<br /><br /> Ve vzduchu pohoda - vário si ani nepíplo, ale s tím jsem počítal. Rychlý rozpočet na přistání, jako už mnohokrát pod Radhoštěm. Jenže - tentokrát s větrem v zádech!! Najednou jsem byl dlouhý, vysoký a rychlý! Kdo zná přistávačku na úpatí Radhoště, dá mi za pravdu, že jsem se octl v nezáviděníhodné situaci. Na běžné přistávačce by nebyl problém. Jenže na tom pětníku lemovaném stromy problém nastal.<br /><br /> V poměrně velké rychlosti, ač přibržděn jsem se snažil dostat v úrovni korun stromů na malou loučku, které jsem si všiml. Ale při manévru mi strom sundal pravé ucho a já spadl na zem. Přítomní cyklisté se zajímali, jestli vůbec žiju. Přežil jsem (ať žije chránič páteře! Třikrát HURÁ!!). I let může mít svou diagnózu: zlomené zápěstí, zhmožděná pánev, zhmožděné žebro.<br /><br /> Příčina: Jen a jen chyba pilota - špatné vyhodnocení situace a zbabělost! Proč zbabělost? No přece proto, protože největší hrdinství je jít dolů pěšky!! Ale to už mnoho pilotů ví!!