Startoval jsem s krosnou vlastní výroby, klasický půltrabant hned za domem asi 200 metrů od lesa. Bylo skoro bezvětří, foukalo snad 0,5 m., zkrátka ideální večerní polítačka. Vše proběhlo tak jak má, kontrola šňůr, kontrola zapnutí, ohřátí motoru. jediné co jsem si neuvědomil, že večer se tu rapidně mění směr větru a z ničeho nic začne vítr jít směrem od lesa. Takové to klasické vydýchání z ohřátého lesa údolíčkem dolů. Padák vyskočil nad hlavu, půltraboš ze sebe vymáčkl maximum a už jsem se hrabal nahoru. Pak jsem udělal kravinu, ale když sleduju ostatní, dělají to hodně často všichni. V 10 metrech jsem pustil řidičky a rovnal se v sedačce. Ruku na srdce, kdo z vás to taky nedělá. Přitom jsem se zakloněnou hlavou sledoval vrchlík a najednou jako kdyby někdo vysál vzduch a já se díval do země, jak se mi blíží v ústrety. řidičky jsou v tuhle chvíli hrozně daleko a já na ně nedosáhnu. BUM! Měl jsem víc štěstí než rozumu, protože pole bylo změklé a já se položil přes špičky a kolena na břicho a horní berany chytily váhu krosny. Odnesla to jen kombinéza, vrtule a rám. Ve chvíli startu asi došlo k nějaké menší změně směru větříku a místo proti mě to dýchlo zprava, spíš mírně do zad a padák mě předběhl. Mít řidičky v ruce, stačilo jen přibrzdit, takhle jsem matičku zemi políbil v plné rychlosti a dodnes si to pamatuju. PROTO NIKDY PřI STARTU NEPOUŠTěJTE OTěŽE, AŤ VÁS VÁŠ Oř NEVYHODÍ ZE SEDLA.