Chcete na tomto místě svoji reklamu ?



Rozhovor s vítězem Českého poháru paraglidingu 1998
kategorie hobby Milanem Kameníčkem.


Petr Dvořák

S Milanem Kameníčkem, kterému přátelé neřeknou jinak než Malin nebo Korn (stačí se na něj podívat a jeden by hned řekl - Honza málem králem), se znám už dost dlouho. Létáme i paříme spolu, vedeme spolu kursy paraglidingu, filozofujeme a rozumíme si jako výborní kámoši. Tenhle rozhovor pro první číslo nového časopisu s ním nedělám pro to, abych ho proslavil. Malin se proslavil loni svým prvenstvím v ČPP sám a proto si plně zaslouží být první také tady.

Maline, mohl by ses čtenářům stručně představit?
Milan Kameníček, za chvíli mi bude 35 let a jsem svobodný. Bydlím na Kladně. Létám, protože mě to baví a ve vzduchu se člověk úplně jinak koncentruje, nežli na zemi a tahle koncentrace mě naplňuje. Je to prostě příjemný pocit.

Takže říkáš, že u žádného jiného sportu by ses neodreagoval tak dobře, jako u paraglidingu?
To asi ano, jsou další zajímavé sporty, jako lezení, jízda na snowboardu, možná parašutismus a mnoho jiných. Já se věnuji ještě horolezectví a přes zimu hlavně ježdění na snowboardu, který mi vyplňuje volný čas, když se nedá létat.

Jaké jsou tvoje paraglidingové zkušenosti? Na čem jsi začínal létat a jak?
Začal jsem před sedmi roky v kursu Milana Eibla na Rané a hned se mi to tak strašně zalíbilo, že jsem si neprodleně koupil svůj první padák. Létání jsem chtěl považovat za doplněk k mému lezení po skalách. Tím padákem bylo trochu olétané Jojo 27. Po pár měsících jsme se pak setkali spolu a jak to tak bývá, vzájemné nadšení a povzbuzování novými a novými poznatky postupně vede ke zlepšování vlastního létání. Člověk taky pozná, o co je lepší ježdění na kopec s partou fajn lidí, než samostatné výlety. Létám především v českém prostředí, jednak jsem doposud byl dost pracovně vytížený a peněz taky není na rozhazování.

Však víme, že i létání v našich krajích může dát pilotům i tak dost zkušeností.
Dá, to rozhodně ano. Ale když pak přijedeme do vyšších hor, do Alp, kde jsou podmínky přece jen tvrdší, tak se tam létá dost jinak a získáváme fůru nových zkušeností.

Jaký si myslíš, že je rozdíl mezi piloty, kteří se začínají učit a i pak létají v alpských terénech a našimi piloty?
Myslím, že alpští piloti mají výrazně pohodlnější podmínky pro zachycení v termice. U nás třeba na Rané musíš bedlivě vyčkat nikoliv té správné minuty, ale spíš správné vteřiny k odstartování do termiky. Alpští paraglidisté jsou taky víc zvyklí na deformace vrchlíku, různá zaklapnutí a silnější turbulence.

Vraťme se k tobě. S čím dnes létáš a s kterými padáky jsi létal (krom Joja) předtím?
Po Joju z uparnisu jsem měl ještě jedno Jojo ze Skytexu, z něho jsem se dostal k Ventu 28. Tahle plocha však byla pro mě dost velká a časem jsem létal na novějším modelu Venta o ploše 26 m2. To jsem měl vlastně až do loňska, kdy jsem začal létat na Avaxu od Gradientu. Musím říci, že každý z těch padáků pro mne dost znamenal a s každým jsem se naučil mnoho nových věcí.

Ty vlastně teď pro Gradient zalétáváš nově ušité padáky, takže si zalétáš dost, ne?
No jo, ročně mi projde rukama spousta padáků.

Kolik asi tak nalétáš ročně hodin?
To je otázka, to by mě taky zajímalo. Ještě loni jsem si to zapisoval do takového deníčku, ten jsem ale někde ztratil. Moje vário bohužel neumí sečítat nalétaný čas, takže opravdu nevím. Hrubým odhadem tak 50 - 100 hodin ročně. Záleží, zda se v zimě dostanu do Alp a jak vyjde počasí. Jezdím do rakouského Hinterstoderu, kde vozím na tandemu lidi z našich zájezdů a hlavně si rád zalétám sám, obzvlášť v předjarních měsících, když už je termika. Pak je dobře znát, když u nás vypukne sezóna, že nejsem z divoké jarní termiky vykulenej.

Odkdy se zúčastňuješ Českého poháru paraglidingu a závodů?
Mám zatím jen jednoroční praxi v závodění, i když už předloni jsem se pokoušel nalétat něco do Poháru. Jenže vždycky to dopadlo tak, že jsem zapomněl nafotit správně snímky. To se mi stává docela často i teď - během letu mi dojde film ve foťáku nebo na věci zapomenu. Nějak moc mi to nevadí, protože mám radost z letu a ne z nachrtěných bodů do Poháru.

Tady se ukazuje, že počet bodů za uletěnou disciplínu neodráží jen samu ulétnutou vzdálenost.
To máš pravdu. Pilot se musí trošku soustředit na hromadu dalších věcí - cestou na kopec nesmí zapomenout koupit film, nesmí mít ve váriu pět let staré vyteklé baterie a tak dál. Já mám ten problém, že jakmile se dostanu do vzduchu, přestanu vnímat co mám fotit a že letím do Poháru, a soustřeďuji se jen na svůj "úkol" doletět do cíle. Tohle bych chtěl zlepšit, asi si budu muset napsat nějaký blbníček nebo papírek, co mám udělat.

Co je ještě důležité při přípravě na let?
Dobré je si rozmyslet třeba už den předem, na který kopec pojedeme a co bychom asi mohli letět. Nachystat si všechno potřebné a druhý den ráno jen zkontrolovat počasí a vyrazit.

Co si myslíš o pilotní úrovni českých paraglidistů?
To je otázka dost široká. Takových úplných neumělů samouků se naštěstí objevuje čím dál míň, celkově si myslím, že se úroveň lítačů dost zlepšuje. Mnohem víc je taky lidí, kteří létají přelety - je to vidět i v Českém poháru, kde rok od roku rapidně přibývá účastníků a dobrých výkonů. Hodně k tomu přispívá i množství výkonných a bezpečných padáků - dneska pomalu ulítneš docela dobrý přelet na áčkovém padáku.

Kdy je nejvhodnější období k uskutečňování přeletů?
Asi to není jen můj názor, ale názor většiny výkonnostních pilotů. Takový ten konec dubna, květen, červen. Pak už bývá vzduch dost přehřátý, ale říkám, nedá se to takhle jednoznačně říci. V druhé polovině sezóny je zajímavější létání ve velkých horách.

Co by měl dělat začínající ambiciózní pilot, aby se vypracoval k samostatným přeletům?
Dobré je, když má nějakého kamaráda, který dobře létá a je schopen mu předat své znalosti. Jinak ale musí sám létat, létat a létat.

Který kopec preferuješ pro svoje přelety a odkud máš nejvíc letů?
Nejvíc se mi líbí asi Kozákov, ale zatím se mi tam nikdy nepodařilo pořádně odletět. Jinak většinu hezkých letů mám z Rané u Loun, odkud se dá pěkně letět třeba směrem na Českou Lípu. Je tam hezká krajina ke koukání.

Čeho bys rád dosáhnul ve svém létání?
Docela rád bych dolétnul z Rané na Ještěd, už se mi to skoro povedlo, ale přece jen mi kousek chyběl. Bylo by i příjemné zopakovat úspěch z Poháru, i dobře se umístit na závodech. Sám nejsem moc závodnický typ, u nás je dost výborných pilotů, kteří nasazují laťku hodně vysoko, takže pokud ze mě nikdy nebude česká špička, svět se kvůli tomu neroztočí obráceně. Když budu mít z létání takové potěšení, jako doposud, budu velmi spokojený.

Tak ať jsi a dík za rozhovor.


 Návrat na domovskou stránku