Chcete na tomto místě svoji reklamu ?



Paragliding klub Planá u Mariánských Lázní

Petr Dvořák

    Západní Čechy sice nejsou rovné jako placka, ale terénů k lítání tady zrovna moc není. Oblast mezi Českým a Slavkovským lesem, jihovýchodně od Chebu, je krásná zvlněná krajina s velkými plochami převážně borových lesů, mezi kterými jsou rozlehlá pole nebo pastviny. Najdeme tady i hřebeny kopců s převýšením kolem 200 m, jenže všechny jsou beznadějně zalesněné. Je proto docela překvapivé, kolik se v tomto kraji najde lítačů s padáky. Lidé stejných zájmů si vždycky k sobě najdou cestu a paragliding je natolik specifický sport, že lidé ze stejného kraje se tak jako tak dříve nebo později musí setkat a nějakým způsobem sdružit.

    Lítači a jejich rodiny a přátelé z okolí Mariánských Lázní (ale i Chebu, Karlových Varů, Plzně) tvoří skvělou partu několika desítek lidí. Před dvěma lety utvořili oficiální občanské sdružení s názvem Paragliding klub Planá a pravidelně spolu jezdí za létáním, schází se v klubu a vymýšlejí kulometnou palbu nejrůznějších akcí od zajímavých přednášek s tématikou paraglidingu, otvírání a zavírání sezón až po chystané akrobatické show nad Jesenickou přehradní nádrží letos v září. Zájmy členů a příznivců klubu mají těžiště pochopitelně v samotném létání, ale každý ví, že dobrého počasí je jako šafránu a pod slovem "paragliding" musíme rozumět 10% létání a zbytek tvoří doplňkové akce. Právě v tomhle spočívá silná stránka zdejšího klubu, který vede zkušený instruktor Jožka Káčer, který se věnuje paraglidingu sedmým rokem a je tak jedním z nejdéle létajících členů klubu. Těch je v současnosti asi patnáct, ale je tu mnoho dalších pilotů tzv. příznivců klubu. Jako všude jinde mají i tady starosti jak vyjít s penězi a tak se stal nezbytností poměrně velký počáteční vklad každého nového člena klubu, totiž 2000,- Kč. Peníze klub využívá především na provoz navijáku, zkonstruovaného vlastními silami podle vzoru jiných navijáků a ze součástek z auta. Naviják výrazně usnadňuje cestu do vzduchu jak členům, tak i nečlenům planského klubu, protože do vhodných kopců to odsud mají opravdu daleko.

    Naviják je tedy při pěkném počasí dost vytížený. Problémy jsou ale s navijákovým lanem, které je nevyhovující a nové je hodně drahé a nejsou na něj finance. Dále bylo potřeba vyřešit problém - kde navijákové starty provozovat. Spřátelené duše našli mezi ultralajťáky, kteří mají své pěkné letiště v Kočově, asi 6 km jižně od Plané a nedaleko Tachova. Travnatá dráha o délce kolem dvou kilometrů umožňuje pohodlně natáhnout celou délku navijákového lana a provoz padáků a ultralightů si vzájemně nijak nepřekáží. Problémy s výškovým omezením tu nemají, je možno stoupat až do FL095 (2950 m podle výškoměru nastaveného na 1013 hPa), jenže prostor na přelet je omezený na západě státní hranicí a při letu na sever se za Mariánskými Lázněmi přibližujete k TMA Karlovy Vary. Jožka Káčer však podotýká, že nejdelší vzdálenosti, které se odtud ulétly, jsou kolem 15 km. V klubových albech a v kronice (kronika mi připomínala někdejší prázdniny na pionýrských táborech, ale nakonec se mi líbila čím dál víc - vlastně tak trochu připomíná jakýsi klubový časopis a dobře se v ní čte) ovšem najdete celou řadu pěkných pohledů na zdejší kraj z pěkné výšky.

    Mimo navijákových startů se někdy jezdí létat na Třebouňský vrch, jemuž se také říká Podkova. Vcelku nápadný zalesněný kopec poblíž Toužimi s převýšením kolem 200 m má relativně úzký průsek mezi stromy exponovaný jihovýchodním směrem, z něhož se startuje. Ale znáte to - starty z lesního průseku jsou obzvláště citlivé na směr větru, takže jiný než jihovýchodní vítr je už pro tento svah nepoužitelný.

    "Třebouňák" má rozlehlé předpolí a je zajímavý i po termické stránce; pár odletů se tu podařilo. Bohužel se při zmíněném směru větru letí do TMA karlovarského letiště, takže moc daleko nedoletíte.

    Pro létání ze svahu tedy nezbývá, než vyrazit někam dál. Na Ranou je to po silnici 130 km, na Kozákov 250 km, do Beskyd přes 500 km. Někteří preferují výlety do Alp, ale všechny takovéto cesty znamenají větší zásah do rozpočtu.

    Zdařilé letecké akce se setkávají s velkým ohlasem. Nejen u samotných pilotů, ale i u případných diváků. Na podzim loňského roku pořádali Planští zavírání nebe, kdy při pěkném počasí startovali pomocí navijáku a soutěžili v divácky přitažlivých disciplínách. Atmosféra takového setkání byla výborná, ceny pro vítěze ve stylu "co dům dal" a všichni účastníci jasně ukázali, že v paraglidingovém soutěžení nehledají vyleštěné poháry, ale radost a společné polétání. Na letošek je přichystáno podobných akcí více. Zanedlouho, 10.-11.dubna, budou zahajovat sezónu Sháněním kumulů (tady jsem musel nervózně zareagovat pohrůžkou, že Jožkovi zařídím odebrání piloťáku pro drzost, protože název si tak trochu vypůjčili od mého Rozhánění kumulů, které mimochodem pořádám na Sýkořici v témže termínu. Také doufám, že na moji akci přijede více letců, než na Jožkovu). Na 4.-5.září je naplánována akrobatická show u Chebu nad jezerem. Něco takového se v České republice zatím nepořádalo a pokud bude počasí příznivé, nemělo by takovéto létání uniknout pozornosti celostátních médií. Jedná se však o poměrně náročnou akci - jak finančně, tak organizačně. Na rozdíl od ligového závodění by mělo být snazší sehnat sponzory. Mimo to zdejší klub uvažuje o pořádání paraglidingových akrobatických kursů ve spolupráci s instruktory firmy Mac Para Technology, z nichž by plynuly určité příjmy, které by nakonec měly podpořit uvedenou akci.

    Do klubu přicházejí i noví zájemci o létání, které teprve čeká účast v paraglidingové škole. Jožka má instruktorskou licenci, zatím však sám paraglidingovou školu neprovozuje hlavně z časových důvodů. Také mě zajímalo, zda některý místní pilot uvažuje o účasti na ligových závodech. Jenže to je problém - přelety a výkonnostní lety se přece jen učí lépe v kopcovitém terénu a při startování ze svahů, při navijákovém provozu startuje pilot, který se nachystal a přišla na něj řada, bez ohledu na to, jestli se nad hlavami zrovna vyvíjí krásný kumul nebo zda se rozlil do vrstvy a všude kolem je rozpad. Takže styl létání převážné většiny pilotů z planského klubu není výkonnostní a závodnické ambice uplatnili před dvěma lety jen dva zdejší borci na ligových závodech v Beskydech. Bohužel tehdy zcela nepřálo počasí a pro časovou náročnost závodění si jej málokdo může dovolit. I tak je obdivuhodné, jak řada pilotů dokáže rozdělit svůj čas mezi práci, rodinu, lítání a ostatní koníčky. Velmi mne překvapilo, kolik je mezi členy klubu mladých manželských párů s dětmi do 10 let. Andrea Haftaňáková intenzívně létá spolu se svým manželem a oba mají na krku ještě malé děcko. Vždycky jsem si myslel, že při takové rodině se paragliding nějak intenzívněji dělat nedá, ale jak je vidět, jde to výborně.

    Nemohu nezmínit, že mezi členy klubu najdete vynikající muzikanty, kteří klubové schůzky doplní trampsko-country-folkovou hudbou. Kontrabas, bendžo, kytary. Na basu hraje neuvěřitelně perfektně právě Andrea a je velmi legrační, jak tohle křehké děvče není za svým nástrojem skoro ani vidět. Ostatní lítači se pochvalně zmiňují o jejím vzestupu pilotní úrovně. Nemusí trvat dlouho a Andrea se může objevit na závodech. Oblíbená dlouholetá závodnice Petra Krausová, která k závodění neodmyslitelně patří, by tak dostala kolegyni a my ostatní bychom se konečně dočkali většího zastoupení té něžnější poloviny lidstva.


 Návrat na domovskou stránku