V neděli 7.4. to docela dobře chodilo, a tak jsme se rozlétli po prvním cuku z navijáku v Panenském Týnci. Štepíno a ještě někdo (ach ta hlava!) si napsali Nechranice a Yehuda Ranou s návratem. Já jsem se vydal směrem přes Louny na Ranou a uvažoval jsem, že bych to protáhl až do Mostu.

    Hned po vypnutí jsem ustředil 3-4 metr a nechal se jím vynést až do cca 1700, kde se vytratil a já si to namířil na Louny. Nijak moc jsem neklesal, zato velmi výrazně mrznul. Za chvíli byla bolest konečků prstů přímo nesnesitelná, a tak jsem chvílemi pouštěl řidičky a prudkým mácháním hnal krev do rukou.

    Nad Louny jsem trochu vyklesal a nad nádražím vlétl do nádherně teplého stoupáku, který mne hřál až k Rané. Z výše jsem pozoroval veselé rojení kolem kopce, které tam vytvořil nespočet padáčkářů ve snaze co nejlépe využít termického bublání kolem. Bylo jasné, že dám přednost horkému grogu a přistanu. Promrzlý jsem byl až na kost a představa, jak se vezu až do Mostu v mrazáku, nebyla zrovna příjemná.

    Již se přibližuji k přistávačce, když tu náhle ...zrada! Stoupák! Neodolal jsem a točil a točil. Nechtěl jsem, ale musel. Za chvíli už byl opět kopec pode mnou. No co se dá dělat, přece jen dokončím naplánovaný přelet. Třeba poletí i Grizzly, který točil také. Mráz znovu zaútočil na moji tělesnou schránku, tentokrát však mnohem tvrději.

    Když se nohy dotkly země, málem jsem upadl, jak byly ztuhlé. Přistál jsem pod Ranou a od bídné smrti umrznutím mne zachránila řádná dávka horké griotky. Jojoj Clouseau, na teplo si ještě chvíli počkáš ...!