V neděli 7. května 2000 jsme si v rakouském Greifenburgu s Přemkem Benešem a Radkem Dykastem pěkně zalétali v dějišti letošního MČR v ZL. Když večer začalo pršet, naházeli jsme mokré stany do auta a prchli do Čech. Bydlet se nám ještě nechtělo, a tak jsme se rozhodli oslavit svátek 8. května pořádným přeletem. Foukal slabý SVV, tak jsme jeli na Ještěd na Slalomák. Píšem si cílovou trať do Perštejna za Kláštercem nad Ohří a čekáme se startem na přibližující se řadu mraků.

    Zachycení nebylo snadné, protože vítr foukal podél kopce. S výškou stoupání sílilo a konečně máme všichni základnu v 2200 metrech nad mořem. Výhled na západ byl impozantní. Severně spojnice Ještěd - Česká Lípa - Děčín se táhl souvislý černý mrak, jižně bylo jasno s 2/8 izolovaných kumulů. Napálili jsme to pod jižní hranou černé řady s hrazdou na kolenou. Jen dvakrát jsem dotáčel kroužením, a to spíš proto, abych počkal na Přemka a abych nezapomněl kroužit ve stoupáku. Většinu času jsme však letěli rovně a s 15km/hod v zádech to pěkně upalovalo.



    Nad Děčínem jsem dobral 3m/s pod izolovaným kumulem a vydal se přímo nad Teplice. Nad Ústím i nad Německem se již mraky převyvinuly a bylo tam úplně černo. V Teplicích jsem pěkně zmokl a letím k Litvínovu přistát. Přemek s Radkem letěli severněji nad hranou Krušných hor a přestože vítr foukal podél hřebene, šlo jim to tam lépe a dohnali mě.

    V tu chvíli je již všude zataženo a vítr do zad zeslábl na 5km/hod. Vývoj přeháněk a později i bouřek však stále vytváří slabá stoupání a já se zvedám z úplně zastíněné roviny. Všichni se potkáváme nad Jiřetínem a dotáčíme v půlmetrech základnu.

    Beznadějně kloužeme po horách, když se nad zastíněným Chomutovem začne tvořit nový kumul. Kluci k němu letí a já, ač se musím 3km vracet, letím taky. Do cíle mi chybí 18km, já se zvedám jen do 1650 metrů nadmořských a už jsem v základně. To nemůže stačit. Naštěstí ve směru letu se základna mraku postupně zvedá až na 2050 a odtud se pokouším doklouznout na cíl. Více než úplné napnutí mého Laminára mi pomohla volba stopy přesně nad hranou Krušných. Posledních 10 kilometrů letím bez jediné turbulence na optimálce, opadávám jen 0.2m/s a vychutnávám si výslednou klouzavost 70:1.

    Přemek s Radkem letí údolím a vychází jim to těsně za Klášterec. Zatímco Přemek sedá 4km před cílem, Radek se zvedá před hůlavou přicházející bouřky, stihne vyfotit cíl a sedá přímo v Perštejně. V tu dobu já už cíl vyfotil, vrátil se k Přemkovi, pracně v hůlavě stočil výšku, opatrně přistál, za 5 minut zabalil a schoval se v autě před začínajícím lijákem. 139km cílových je letošní nejlepší výkon do poháru a 4 hodiny letu taky nejsou k zahození.