V pátek 5.7. stavím už v jedenáct hodin na letišti v Holíči své Flávio. Předpověď počasí je nadějná a tak plánuji tři roky vysněný trojúhelník Hodonín - Kúty - Senica.

    Po dvanácté hodině čekám v řadě mezi větroni na start. Ve 12:40 je dráha volná, dávám Zdenkovi Bílíkovi pokyn a startujeme. Ve výšce 250m vlétáme do rozbitého stoupání, nestíhám sledovat pohyby vlečné a trhací pojistka o sobě dala vědět. Daří se mi ustředit a stoupák mě vynáší 1800m přímo nad hangáry.




    Letím směrem na jih. Nad Petrovou vsí se rozhoduji pro směr obletu a stáčím rogalo na Kúty. Trasa je proti mírnému větru, a tak nad Kúty přilétám až v půl třetí. Tam také poprvé a naposledy vyklesávám pod 1000m. Stoupání dotáčím až téměř nad dálnici a mám možnost porovnat drobná rakouská políčka se slovenskými lány.

    Na trase Kúty - Senica letím nad Šaštínem a Borským Mikulášem. Každý stoupák voní borovicemi a dostupy jsou 2100m.



    U Senice se chvíli motám, než najdu stoupání. Směrem na Holíč nad Unínem dotáčím základnu a Laďa Tuša mi dává vysílačkou vědět, že se nechá povozit v Blaníku.



    Přilétám nad letiště Holíč a ustřeďuji se do stoupáku, ve kterém už Laďa točí. Vysílačkami si sdělujeme dojmy a spolu odlétáme na Hodonín. Nad Hodonínem se vozím a dobírám každé stoupání.

    Vracím se na letiště. Neodolám silnému stoupání a po vytočení letím nad mikulčické vykopávky, kde jsou cyrilometodějské slavnosti a spousty lidí. Kloužu zpět na letiště. Odmítám další stoupák, stáčím výšku a po 4,5 hodině letu přistávám na letišti Holíč. Poděkování patří vlekaři Zdenkovi Bílíkovi a pomocníkovi panu Tušovi.