Prvního května to letos jako na potvoru zase vyšlo na Svátek práce a tak jsme se my, dělníci vzdušných proudů, sešli zase na Rané. Bohužel foukal slabý JJZ a padáčkáři padali dolů jako hrušky. Když už se nějaká bublinka utrhla, hned jich tam několik zase skočilo a hoblováním několik metrů od kopce nejen že další nepustili do vzduchu, ale ani sami se nedokázali pořádně otočit a zvednout se nad kopec.

    V půl druhé se mraky od západu začaly slévat a bylo vidět, že místy z nich už prší. Bylo nám jasné, že z deklarovaného 112.9km dlouhého FAI trojúhelníku asi nic nebude a že budeme rádi, když to sletíme. Marně jsem zkoušel vyhecovat ostatní, aby někdo odstartoval jako první. Ani Radek Dykast nepřistoupil na mou šlechetnou nabídku. Dal jsem mu vybrat. Buď ať letí první, nebo že odstartuji hned za ním. Nakonec jsem startoval první já, v klesáku jsem oblétával Malou bouli z jižní strany a tam to zabralo. Ve 100 metrech nad kopcem jsem už měl 2m/s a pode mnou startovalo všechno, co mělo na Rané nohy.

    S příjemným JZZ snosem jsem dotočil základnu spolu s Radkem Dykastem a Mírou Čápem a 10 minut po nás nás sledoval Honza Krofta. S větrem o rychlosti 15km/hod do zad jsme letěli na Bukovou horu za Ústím nad Labem. Nad Milešovkou jsme prolétávali ledovou přeháňkou pod základnami ve 2200m AMSL při teplotě -3°C. Na východní straně Labe jsme převývoji uletěli a u Bukové hory jsme byli vděční za každý půlmetřík.

    Když už jsme uzavřeli první rameno, nechtělo se nám přistát uprostřed Středohoří a zkoušeli jsme doklouznout do rovin ve směru k našemu druhému otočňáku u Roudnice nad Labem.

    Až po horu Sedlo jsme postupovali pod základnami a optimistický dokluzoměr mi ukazoval, že 2. otočný bod je skoro na dokluz. Letěli jsme však přímo proti větru a roviny okolo Labe dávaly jen půlmetříky s dostupem do 800m AGL. Chvílemi jsme při točení prodělávali, a tak jsem Radka s Mírou opustil a trochu riskantně vyrazil dopředu. Dvakrát jsem už rozepínal zip před přistáním, když jsem narazil do 2.5m/s čerstvě se tvořícího kumulu u Roudnice. Úplně zmrzlý jsem plný beznaděje klouzal na západ k Rané, když pode mnou vidím přistávat rogalistu letícího z Rané, a to od západu na východ. U země se vítr stočil z JZ na JV, a tak jsem s novou nadějí ve 400m AGL točil nulky na polích za Libochovicemi a sledoval na GPS, jak se Rané přece jen přibližuji.

    Ještě jedna krize za Košticemi a konečně to v půl sedmé zabralo celým metříkem do tisíce, odkud jsem to přes Oblík dotáhnul nad svahující padáky na Rané. Za 4:20 celkem 112.9 km, to není špatné na to, že několikrát po cestě pršelo a termika rozhodně nebyla rekordní. Radkovi a Mírovi to asi o 15km nevyšlo a Honzu jsme večer nakládali u Roudnice.