V neděli 30.4.2000 se mi počasí moc nezdálo. Chtěl jsem jít svahovat na mez u Brna. Nakonec mne kluci a hlavně kumuly na západ od Brna přesvědčili na naviják.

    Po příjezdu na plochu jsem vyhodnotil situaci na velmi dobrý přelet. Po chvilce studování mapy a snosu větru jsem se nestyděl napsat cílový let do Uhlířských Janovic. GPS ukázalo vzdálenost 103km. Vzbudilo to úsměv na tváři Petra Koska, ale nedal jsem se odradit. Asi půl hodiny jsem jezdil s lanama a pomáhal s organizací provozu.

    Ve dvě hodiny jsem usoudil správnou chvilku a začal se oblékat. Ve čtvrt na tři vyšlo lano na mne. Připnul jsem se, zapnul přístroje a "houknul" na navijákaře, ať mne odpálí.



    Vlek probíhal klasicky bez větších poryvů. Vypnul jsem se ve výšce 350 metrů nad terénem a v náklonu sedačky, kterým jsem otáčel padák směrem k cíli, jsem odfotil startovní bod - rozprostřené padáky na startu. Než jsem stačil odfotit, dostal jsem pecku do vrchlíku a začal stoupat. Uklidil jsem foťák do pultíku a věnoval se kroužení. Pod sebou jsem sledoval kamarády, kteří čekali na své lano. Stoupák pulzující až k 6m/s mne vytáhl pod základnu ve 2400m n.m. Srovnal jsem se do kurzu a lehce sešlápl speed. Rychlost na GPS 65km/h při opadání 0-0,5m/s vůči zemi byla fascinující. Klouzavost jedna ku mnoho.



    Klesák se však po vylétnutí z pod mraku dostavil. Dbal jsem zásady nepadnout pod tisícovku. Vybral jsem si kumul ve směru letu, sešlápl speed a hurá pod něj. Stoupání chodilo jak švýcary. Let jako z plachtařské učebnice. Koukal jsem na GPS jak kilometry ubíhají a usoudil jsem, že je už čas na fotku obličeje a padáku. Byl jsem na třicátém kilometru. Vysoko a sám. Pouze pod sebou jsem spatřil přistávat větroň v poli.

    Najednou koukám, že jsem nad letištěm Přibyslav. Cesta však probíhala dle stejného scénáře. Nastoupat pod mrak, sešlápnout speed a ve dvanácti stovkách potkat další stoupák pod vyhlédnutým mrakem. Starost mi dělaly pouze bouřky na SV, dvě "kumulostrády" za mnou. U Havlíčkova Brodu se vítr začal lehce stáčet z JV více na J a bohužel došly kumuly. Pouze nad Čáslaví začaly "vařit".

    Letěl jsem stále ve směru cíle a sledoval kongesťáky nad Čáslaví. Říkal jsem si, že dokud nefouká proti, tak je to ještě v pohodě. Po dvaceti kilometrech jsem to už psychicky nevydržel a vyhlídl si vísku asi pět kilometrů před sebou. Dle Šikecových poznatků, kde je kostel tam je hospoda, to byla jediná, která se do daného modelu hodila. Asi ve třech stovkách jsem provedl průlet nad vesnicí a uviděl hospodu. Další vesnice ji neměla. Potkal jsem sice slabé stoupání, ale pohled na půlnoční stranu (chápej Čáslav) mne donutil k vytracení přebytečné výšky a k přistání.



    Bylo už pět hodin a já toho měl za dvě a půl hodiny ve vzduchu dost. Po přistání mi GPS ukázala 24km do cíle. Uletěl jsem 79km. Taky hezký výkon.



    Zdokumentoval jsem místo přistání a hurá k hospodě. Jiný kraj, jiný mrav. Měli samozřejmě zavřeno. Naštěstí jsem chytl stopa do další vesnice, kde jsem vyčkal svozové vozidlo mého kamaráda Vinci.