Je středa 8.6.2000 večer a já po shlédnutí počasí a stažení synoptik z webu začínám tušit, že zítra toho v práci moc nestihnu. Na Mageu pro jistotu vyhlašuju paniku na zítra už na 12:00 abychom se nezdržovali. Ve čtvrtek mi ale hodinu trvá, než své spolulítače přesvědčím, že to tam je, a tak na start vyrážíme až ve 13:30.

    Na startu to vypadá všelijak, fouká spíš zezadu a různě z boku nebo vůbec. Na Ondřejníku vidíme pár padáku hoblovat kopec ve výšce startu, ale nad celým hřebenem Beskyd se už dělají pěkné kumuly, a tak si píšeme Lysou z návratem. Ještě chvilka na obligátní jedno řezané a ve 14:10 to odmáznu.

    Po startu to otáčím do východního kotle s přesvědčením, že pokud to někde je, tak tam. A je. Sice takové neslané, nemastné, ale postupně zesilující až na 4m/s do 1700m ASL, kde stoupání ztrácím. Pod sebou vidím Mace a Toma jak se zvedají, a tak vyrážím na Radhošť provést průzkum bojem. K Radhošti dolétám ve výšce vrcholu a protahuju se na Černou horu, kde se opět zvedám. Mezitím se Mac s Tomem na Javorníku zvedli a přímým letem bez ztráty výšky mě elegantně přežehlili a zrovna začínali točit stoupák u Pusteven.



    Tož to k...a, tož to néé, šlapu do zmizíku a u Kněhyně se v tom vrtáme už zase ve třech. Při dotáčení základny si všímám, že od Smrku se řítí větroň a houknu do vysílačky: "Laminát nežeru padáme odtud" a příkladně mizím z pod základny ve skoro předpisové výšce.



    Přeskok na Smrk bez problémů, až na to, že nám odpadl Tom. Motáme se pod základnou na Smrku s Macem, nad Lysou ani chmurka a moc se nám na přeskok nechce. Po krátké diskusi ve vysílačce se rozhodnem, že když vyhnít tak čestně, dotáčíme do 2150m ASL a šlápneme do toho. Během přeskoku se začíná dělat kumulek nad Lysou a my na sebe s Macem řveme jaká je to paráda. Zatímco Mac si letí nejdříve nabrat výšku, já z přímého letu otáčím vysílač, vyrábím mu fotky ze sektoru a mažu nad Malenovický kotel, abych nezmeškal rychlík nahoru.



    Tady potkáváme padáky letící zřejmě z Ondřejníku, takže z ustřeďováním nejsou potíže. Točíme do 2100m ASL a Mac navrhuje, ať se vybodnem na návrat a taháme dál na Javoráč, kde to vypadá líp. Já mu na to odpovídám, ať zabere a nekecá, a tak poslušně šlape do speedu a vyráží zpátky na Smrk.

    Cestou ukázkově hnijem a začíná to vypadat, že si usteleme na Ostravici. Dole v údolí zahlídnu kouř lehce zlomený nad nasvícené tmavé pole a volám na Mace, že buď tam a nebo sedáme. Nad políčko dolétám v 850m ASL asi 100-150 metrů nad zemí a nacházím nevýrazné stoupání - lepší nulu až půlmetr, který pořád někam utíká a ztrácím ho.

    Takhle se tam pár minut plácáme, vypadá to blbě, když naráz vysílačka zařve - je to tu. Okamžitě otáčím hlavu, málem si vykroutím krk a vidím Maca, jak je položený ve stoupáku a začíná se zvedat podél žebra na Malý Smrk. Díky Macu, vypadá to, že tahle historka ještě nekončí. Úzkým, ale točitelným dvoumetrem se zvedám do úrovně Smrku a podél masívu se posouváme směrem ke Kněhyni. Zalítáváme až dozadu do údolí Podolánek a pořád nic, žádné pořádné stoupání tu není a tak vyrážím nad střed údolí pro pěkných 3m/s do 1700m ASL. Volám na Maca, že je to v údolí, ale jemu se nechce přestat žmoulat jeho půlmetřík, což se mu nakonec stává osudným.

    Ke Kněhyni dolétám asi 50m pod vrcholkem, chvíli se tam plácám v nulách a modlím se, abych se zvedl a mohl přepadnout na nasvícenou západní stranu, kde tuším něco výživnějšího. Mac několik pater pode mnou už nemá ani ty nulky a klouže údolím Čeladenky před Stolovku, kde má pro dnešek konečnou.

    Postupně se zvedám a s jehličím na botách přepadávám na západní svahy do krásného třímetru. Dává do 1600m ASL a pak mě opouští. To, co následovalo potom, byla odměna za to trápení na Smrku. Od Kněhyně po Radhošť rovným letem nad nasvícenou jižní stranou hřebene jsem ztratil pouhých 50 metrů výšky a jenom třikrát zatočil, a to abych se pokochal krásnou dohledností.




    Na Radhošti s myšlenkou na to, jak sem utavil Luhačovice pár metrů před cílákem, točím do 1750m ASL a vydávám se na závěrečný dokluz. K mému překvapení se žádný brutální klesák nedostavuje, a tak s příjemným metrovým opadáním dolétám ve výšce 1200m ASL k Javorníku. Zapínám vysílačku, zahulákám do ní fanfáry abych "potěšil" své vyhnivší spoluletce a přemýšlím, co s načatým večerem.

    Je 17:45, už nevěřím na nějakou slušnou termiku, a tak vyrážím směrem na Nový Jičín - domů. Západní hrana Javorníku je proti mým názorům na konec termiky a metrem mě posunuje nahoru. Stoupání je velmi široké, pouštím řidičky a točím sedačkou. Fotím si vario, kecám s klukama vysílačkou, pozoruju nějaký padák nachystaný ke startu na Červeném a vůbec, užívám si pohodu pozdního odpoledne.




    Odlétám od kopců směrem na Ženklavu a po zjištění, že termika už opravdu skončila, zvažuju, která hospoda mi bude konečnou stanicí. Vyhrává Dolní Dvůr ve Veřovicích, a tak přistávám na louce naproti přes cestu.




    Při přistání se ještě vyválím, páč nožičky po těch 4,5 hodinách ve vzduchu zapomněly chodit, balím a řítím se k pípě svlažit hrdlo.