Ranní azurová obloha i krásná viditelnost 15.5.2000 nasvědčovaly tomu, že "to tam bude". V potu tváře jsem se vydrápal na Stolovku a rychle jsem se nachystal na start.

    Je asi 13:15 a Michna s Lednikem vytáčejí stoupák před kopcem. Takže neváhám, a přestože je bezvětří, vrhám se do vzduchu. Vytočil jsem asi 700m nad start a zkouším přeskočit na Smrk. Výšky ale rychle ubývá a začínám tušit , že "to nedám". Vyhnít na Podolankách, to bych ten den asi nepřežil. Milan s Tomášem šli s větší rezervou a zatímco se už oba vozí nad Smrkem, já těžce bojuji v malé výšce na jeho severozápadním úbočí. Konečně se mi podařilo ustředit pěkný stoupák, který mě katapultoval až pod základnu.





    Dále jsem už letěl podle mraků a až po Straník jsem neklesnul pod 2500m. Maximum jsem měl 3150m. Ten den byla krásná viditelnost, neměl jsem předem určený cíl, protože si létám jen tak pro radost, takže jsem se rozhodoval během letu.





    Před Straníkem začala další krize, mraky se rozpadly a další jsou až nad Fatrou, ale nezdávám to. Asi ve 150m nad lesem mě zachránilo káně, které mi ukázalo pěkný stoupák, takže nad Straníkem už mám zase 2700m nadmořské a začínám věřit, že na Fatru doletím.

    Ale zrada! Vario se odmlčelo i číselka zmizely. Asi baterky, napadlo mě a nahlas si zařvu pár ryze českých slovíček. Bylo mi jasné, že bez varia daleko nedoletím, a tak ho zkouším znovu vypnout a zapnout. Naštěstí se chytlo a po zbytek letu fungovalo bez problémů.

    Do Vrátné Doliny už přilétám zase v malé výšce a vypadá to, že budu sedat na sjezdovce. Marně vzpomínám, v jaké minimální výšce se může létat nad Fatrou a doufám, že mě neodchytí nějaký "ozajstný" ochranář. Naštěstí se zase chytám a rozhoduju se raději před ochranářem uletět.



    Pohled na Fatru z výšky je parádní a doletět se na ni podívat ze Stolovky, o tom se mi ještě nedávno ani nesnilo. Mířím tedy dál na Ružomberok podél hlavního tahu na Tatry s ohledem na případný návrat.




    Doletět tak do Bešeňové a vyrochnit se v termálech, napadlo mě! Slunce už je ale nízko, mraky se rozpadají s konečnou platností, a tak se snažím vychytat, co se dá. Přitlačil jsem se nad nasvícený svah strmého kopce nad Ružomberokom a tam jsem dostal největší výprask toho dne. Nechápu, kde se navečer vzal ve vzduchu takový bordel. Přesto se snažím nastoupat co nejvíce, abych doklouzal až do Bešeňové.



    Dokluz se skutečně podařil. Přistál jsem v 18:45 na poli před vesnicí. Po pěti a půl hodinách letu jsem celý pokřivený a vyčerpaný musel jít ještě asi 3 kilometry pěšky s batohem na zádech k termálnímu koupališti. Ale stálo to za to!

    V bazénu jsem potkal lítače z Čech, kteří mě večer vzali do hospůdky u Ružomberoku, kde byl právě Radek Šimoník s kurzem. Dali jsme pár piv a v noci jsem jel vlakem zpět do Kunčic.

    Byl to pěkný výlet ...