Chtěl bych se podělit o radost, kterou mi udělal můj letošní nejhezčí přelet.

    Dne 28.7.2001 jsem vyrazil s klukama na naviják do Jihlavy. Obloha byla jako vymalovaná, zdejší kraj jsem zatím neměl tu možnost si prohlédnout ze vzduchu, a proto jsem nechal protokol o letu v klidu nevyplněný v batohu a šel si zalétat jen tak pro radost.

    Startoval jsem mezi prvními kolem půl druhé, hned napoprvé se mi podařilo po vypnutí najít velice slabý stoupák, tedy spíše nulu. Postupně však zesílil až na téměř tři metry, se kterými jsem se dostal pod základnu do výšky 2200m. Alespoň na památku, když už ne do Poháru, jsem vyfotil přes boty letiště a nasadil kurs JJV směr Znojmo.



    Jako navigace výborně posloužila železnice. Na cestě jsem si stanovil minimální operační výšku kolem 1000m, která stačila na to, abych vždy (skoro) nějaký ten stoupák našel.



    První kritické místo bylo na 24. kilometru, kdy jsem se zvedal z výšky jen pár desítek metrů nad zemí. Druhé pak na sebe nenechalo dlouho čekat, u Čáslavic jsem však měl úlohu ulehčenou kouřem táboráku, který ukazoval nádhernou záchranu. Dál směrem na Jižní Moravu se základny stále zvyšovaly téměř až na 2800m, takže jsem měl krásný výhled do kraje.

    Z Moravských Budějovic jsem se vydal dál po "silnici" směr Znojmo.




    Nad znojemským nádražím jsem trať zalomil, přeci jenom je to odsud na hranici coby kamenem dohodil. Podle GPS jsem měl za sebou téměř 70km a jenom v duchu (abych to nezakřikl) jsem už myslel na stovku. Od Znojma je krásný pohled na Dyji, která se stáčí přes Hrádek stále více k rakouské hranici.




    Po 4 hodinách letu, kdy má pozornost poněkud polevila a stoupák, ve který jsem doufal, zkrátka nebyl, jsem přistál za humny nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou.