Včera, tj. na Velikonoční pondělí, jsme s Honzou Habermannem na našich nových Addictionech uskutečnili letošní první přelet. Z Černé hory jsme si poodlétli ke Kozákovu a zmocnili se tak Charliem slíbených deseti piv za první jarní třicítku. Hned po přistání jsme se pilně pustili do tréninku na převzetí ceny, a tak se dnes cítím trochu přetrénován. Yehudu jsem přemluvil k vývozu až na vrchol Řípu autem a sebe k vypsání protokolu na cílovou padesátku.



    Jakmile jsem se ocitl ve vzduchu, kocovinku přehlušila známá starost o zachycení a hrůza z hrozící pěší túry zpět na start. Kamarádi si vesele vyhnívali na přistávačku, ale my s Yehudou jsme se z vrozené lenosti 40 minut snažili udržet zuby nehty více méně pod úrovní vrcholu, než přišel ten točitelný miláček. Pak mohlo zaznít éterem, že "Svět je krááásnýýý!" a hurá na západ.



    Nad Louny jsem se marně snažil vypátrat ruiny hotelu Oharka, kde jsme kdysi s Dvořkou taky čas od času přebývali. Dostupy nebyly z nejvyšších a stoupáky slábly hluboko pod základnami.

    Nicméně se mi podařilo nevyklesat pod 800 metrů nad zemí a za dvě hodinky jsem byl na dokluz od cíle i když trochu bokem. Jihovýchodní vítr sílil a po větru si to Addiction mastil 65km za hodinu. Vysvětlil jsem mu tedy, že zkusíme pokračovat dál a po nafocení cíle jsem se pokusil vrátit do opuštěného stoupáku a kupodivu se to podařilo. Nepříjemné mrazení nad strašidelnou krajinou povrchových dolů u Nechranické přehrady vystřídalo u Klášterce nad Ohří v koutku duše pomyšlení na stovku.







    Stoupáky ale snášely víc a víc do Německa, nechtěl jsem riskovat mezinárodní konflikt, případně přistávání v horách za silného větru, a tak jsem na dohled od Klínovce otočil víc k jihu do vnitrozemí a sunul se s bočním větrem k silnici do Ostrova. Po přistání u příznačně pojmenované obce Smilov jsem vyškemral od zde stopující děvy cigárko a slušně se omluvil, že u sebe nemám na její společnost dostatek peněz. GPS ukazovalo 84.9 km od Řípu a to, jak sami uznáte, je nad všechny stopařky!