Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

Jak jsme lovili "Mamuta"

Radek "Kuzma" Boček

    Jako skoro každý čtvrteční večer jsme po počasí zasedli na pravidelné schůzi brněnských pilotů u hranatého stolu a zlatavého moku. Mezi jednotlivými diskusními příspěvky a komentáři jsme se dohodli, kam na páteční slibný den pojedeme polétat. Vyhrála Ježkova zelená závodní Škoda 1203 s instalovaným odvijákem.

    Ráno jsme vyhlásili paniku na 11:00 před Ježkovou rezidencí. Naskákali jsme do aut a vyrazili na plochu u Březí. Vývoj oblačnosti se zdál poněkud divoký, ale kluci uklidňovali, že vědec předpovídá na odpoledne deku a hodil jsem se do klidu.

    Na ploše foukalo-nefoukalo a tak jsme začali uvažovat o nějakém trojúhelníku. Charles se podíval do mapy, pak si vzpomněl na to, co viděl v sedlině od kávy minulý týden a určil otočné body. Pravda, hovořili jsme o mamutovi (chápej trojúhelník FAI větší 40km přes Českomoravskou vrchovinu), ale tenhle gigant měl něco přes 55km a to bylo na nás trošičku moc. Ale co, však jsou protokoly na dva výkony a předpověď na odpoledne dávala východní vítr. Druhou disciplínu jsme zvolili CL.

    Mamuta; Březí - exit141 D1 - Zvole si napsali autor Charles, Artur a já. Vlasta Puczok zvolil menšího bratříčka. Začali jsme se chystat ke startu. Vyrovnali jsme se jak na letadlové lodi. Dělníci opodál stojící a o lopaty se opírající jen kroutili hlavami. Než se připnul jako první na lano Charles, dorazili ještě Čechorakušan Pavel Dohnálek se Silverem.

    Začali jsme startovat. Charles se začal po odpojení s obtížemi pomaloučku zvedat. Druhý šel Vlasta a tududumtum. Došla řada na mě a po odpojení jsem neměl valnou výšku. 136 metrů není nic moc. Byl jsem však v nule a pomalu se v ní snášel nad les. Z té malé výšky jsem rozpoznal i nějaké borovice. Vzpomněl jsem si na poučky kamaráda Dvořky a uklidnil se. Do tří stovek nic moc, ale pak to někdo konečne odbrzdil a ani podletivší mě Hroutil se svým laminátem mi čtyřmetr nepřeťal. Pod základnou ve 2500 metrech jsem se potkal s Charlesem a vyrazili jsme na trať.

 Březí


    Moc nefoukalo a další mrak byl celkem daleko, ale na půl speedu to celkem odsýpalo. Když jsme se blížili k 1. otočnému bodu, ozval se Artur, že letí asi 7km za námi. Na otočňáku Charles zapochyboval, jestli na Mamuta nebo na CL do Pelhřimova. Směrem k 2. otočnému bodu bylo mraků také dost a tak hurá na lov.

    Nad vodní nádrží Mostiště jsme dotočili základnu v 2700 metrech a vydali se na sever. Zjistili jsem, že nám přece jenom na prvním rameni foukalo trochu do zad.

 Charles

    Cesta už neubíhala tak rychle a hlavně se před námi udělala díra bez mraků. Opět se ozval Artur od prvního otočňáku s dotazem, jak nám to jde. Na pár minut jsem se Charlesem "rozešli". Málem jsem se poch…. a z kajaku to nebyla zas taková sranda. Po té, co jsem ulevil svému močovému měchýři, jsem se začal zase věnovat řízení a dohnal svého kamaráda. Po kratších dohadech jsme to pustili do nasluněné díry, ale dopadlo to dobře.

 Zvole

    Nad Zvolí jsem během focení potkal slabý stoupák a začal se zvedat za Charlesem, který létá na GPS a nemusí jako já fotit. Nebyla to žádná závratná rychlost a tak jsem měl dost času prohlédnout si široké daleké okolí hradu Pernštejna. Z té výšky vypadal jako modýlek z časopisu ABC.

 Anděl strážný

    Ve dvou tisících jsme se, možná trochu ukvapeně, rozhodli pokračovat dále. Asi 5km před námi byl krásný kumul. Na třetím rameni to šlo ještě pomaleji. Trochu jsem si zabrblal, že jsme to uspěchali. Po asi čtvrthodinovém poskakování mezi bublinami jsme již dost nízko nad zemí našli slabý stoupák, který začal zesilovat. Během točení se opět ozval Artur, že je na druhém otočňáku, ale bohužel se mu zaprášilo od bot. Zvedli jsme se skoro až do základny. Stoupání začalo zeslabovat a před námi se začal dělat další mrak. Vyrazili jsme na posledních 12km. Bylo nám jasné, že pokud si po cestě nedoberem, tak to nedoletíme.

    Jako na potvoru se mrak před námi bez varování rozpadl. A je to v … Klouzali jsme asi 150 metrů od sebe, když tu jsem 6 km pře cílem potkal stoupák. Houkl jsem na Charlese a začal točit. Stoupání pulzovalo až k 6 m/s a nad námi se udělal pěkný mrak. Pod základnou nefoukalo a výška 2000 metrů nad přistáním byla dostačující. Vydali jsme se na závěrečný dokluz, během něhož jsme letěli ucho na ucho a dělali poslední fotografie doprovázené radostnými pokřiky a gratulacemi našich kamarádů na startu. Charles už měl po šichtě a já musel ještě fotit.

 Dokluz

    Po přistání jsem na startu našel Ježka s Vlastou, který se zrovna chystal vysmýkat Ježka do vzduchu. Charles, který ještě chvíli létal vzduchem, mu řekl, ať jde na to. A tak jo. Po odpojení se začal pomalu zvedat a asi v sedmi stovkách se vydal splnit si svůj sen a přistát u své chaty vzdálené asi 7km. Na zemi zůstal ten den pouze Vlasta.

    Během balení se nad námi objevil Pavel Dohnálek, který si napsal CLN s otočným bodem v Měříně a pro jistotu, kbyby to nenašel, si napsal jako druhou variantu otočňák v Jihlavě. Když po přistání vytáhl zmuchlanou mapu zpoza kombinézy, lehli jsme s Charlesem a Vlastou smíchy.

    Po telefonu se ještě ozval Silver, který vždy létá jen do své rodné Telče, ale chyběl mu jeden stoupák.

    Vše jsme zabalili, vymetli dvě kila prachu z Ježkovy 1203 a vydali se ho naložit k jeho chatě.


 Návrat na domovskou stránku