1. Úvod
Ještě v zimě jsem se rozhodl, že letos ligu lítat nebudu. Není tolik času. Jenže mi to nedalo se na kamarády alespoň nepodívat, a tak jsem na nedělní párty v sedýlku pod Straníkem nechyběl. Druhý den opět severovýchod, tak využívám svobody "nezávodníka" a odjíždím na Javorový.
Večer se ještě ujistím, že v Čechách opravdu letovo bude a volám Habrošovi.
"Čau Honzo, chudáci ti na Straníku, zas nic neulítli. Já byl dneska na tandemu. Žádný rekord, ale pohoda. Díval jsem se na počasí a zítra to asi bude. Už jedu do Prahy. Tak jak se sejdem?" vyhrknu na něj a on zvolna odpovídá.
"No asi to bude, ale já určitě nemůžu," připravovaná slova lítosti však likviduje dodatkem:
"Ale já jsem si to zalítl už dneska: 177km."
Telefonát byl samozřejmě dlouhý.
V úterý se probouzím do azurového rána. Odesílám faxy pro let do Německa a doufám "tak snad dneska". V deset mě Jolča předává k Jazzmanovi do auta. "Tak ahoj, no jasně, že se ti ozvu. Mohli by jsme se možná k večeru sejít na Raný, že by sis tam polítala. Jo ... jo ... ne neboj ... děkuju ... budu se snažit."
Opouštíme Prahu. Míříme k nějakým Zapadlíkovicím u Litoměřic, kde by nás měl Grizzly cuknout. Nervozita. Miluji tyto okamžiky. Ale zároveň je nenávidím.
"Kde je ten Grizzly? A kde tu chce tahat? Vždyť je to krátký! Už tu měl být. Je to hned vedle řeky, tady bude zima, vůbec to tu nebude fungovat a vůbec, měli jsme jet na Ranou!" Když se Jazzman rozhodne, že je něco špatně, druhý jen těžko hledá protiargumenty. Navíc jsem tomu taky nějak moc nedával. První chmurky daleko na sever od nás a nad náma furt modro. Když ale odviják dorazil, objevila se i nad námi první vatička a já tomu začal věřit. Během deseti minut jsem byl nachystaný a po dalších patnácti už jsem byl ve vzduchu.
2. Dokud se točí, ještě se nevyhnilo
| 12:11 | 142 m | Start | | 12:14 | 514m | Vypnutí |
Vracím se do stoupáku, kterým jsem prolétal při vlekání. Je to taková slabá nula, ale stoupá. Točím.
| 12:30 | 780m | Litoměřice, 3.8km |
Stále točím stejnou nulu. Pozoruji okolí. Na severu se mraky začaly spojovat, na jih ode mne více méně téměř modrá obloha. Podle snosu odhaduji, že stoupák snad končí někde na té hraně světla a tmy. Vidím Jazzmana, jak točí. Je na tom, jak já před tou čtvrt hodinou. Nula přestává dávat, a tak se posouvám dál nad město po větru. Vário opět pípne, a tak točím. Nula, ale stoupá. Po chvíli vário mění zvuk a já měním výraz tváře. No konečně. V tu chvíli vidím Jazzmana, jak přestává točit a letí někam proti větru. To byl poslední moment, kdy jsem ho ten den viděl.
| 12:45 | 1700m | Radobýl, 10km |
Mraky se slévají v amorfní hmotu. Zdá se, že ona hrana se posouvá směrem k jihu. Míjím Milešovku a snažím se moc nezdržovat. Pode mnou už je stín. Zdá se mi, že v Ústí už prší. Ach jo, tak dneska z toho zase nic nebude. No nic, poletím co to půjde. Vpravo tma, vlevo pěkné kumulky, já na hraně. Vzpomínám na den, kdy Habroš letěl 87km FAI na vysočině. Já tam taky byl, měl jsem velké oči a pak jsem zaletěl do tmy a udělal jsem si z nádherného dne šílený opruz. Dnes to opakovat nebudu. Je třeba tomu stínu uletět. Aspoň se pokusit. Pak se to možná dekne všude, ale dokud to půjde, budu bojovat.
Poprvé dosahuji základnu, ale ztrácím nervy. Rychlostní průměr třicet kilometrů za hodinu není nic moc. Na druhou stranu si říkám, vydržet ve vzduchu šest hodin, tak bych i těch 170 mohl dát taky. Musím trošku zrychlit.
| Vzdálenost: | 30km | | Doba: | 1 hodina | | Průměrná rychlost: | 30km/h | | Točení: | 123 zatáček |
3. Nejvíce zdržují ty zatáčky
| 13:20 | 2100m | Povrchový důl před Litvínovem, 33km |
Tři zatáčky a hurá dál. Poprvé vidím, že tma napravo má i svůj konec, přesto jsem přesvědčen, že se mohu pohybovat jen po jejím jižním okraji. Vlevo ode mne stále nádherné počasí, tentokrát už s pěknými kumuly. Svůj směr koriguji podle stínu mé řady. Začíná jízda, kterou jsou do té doby nezažil a nevím, zda ještě někdy zažiju.
| 13:35 | 1800m | státní hranice, 50km |
Nad hraničním přechodem dělám zatáčku. Honza nekecal, fakt tu není žádná zeď, či obluda co sežere troufalé padáčkáře. Poprvé v životě opouštím naší republiku na padáku. Zvláštní pocit.
V Německu jsem ještě netočil. Mírně koriguji směr svého letu tak, abych si držel výšku, přitom abych měl k základně rezervu. Letím bez speedu kolem 70km/h.Vlevo ode mne se formuje podobná řada. Mám pocit, že ta moje končí mrakem větším, než bych chtěl. Navíc přímo přede mnou leží nějaký malý prostůrek. Při domácí přípravě jsem si ho zaznačil do GPS jako kružnici o poloměru 6km. Marně vzpomínám, ale přesný tvar si nepamatuji. Váhám, z které strany jej obletět. Když vzápětí vário ukazuje +5m/s je jasné, že zprava ne. To bych musel ještě více pod mou řadu. Dostoupám tedy základnu ve 2800m, dávám levou a přeskakuji pod trošku děravější, ale také pěknou řadu necelých deset kilometrů ode mne.
Dostávám se opět pod mraky. Dělám zatáčku. Spíš abych se pořádně podíval na tu řadu, pod kterou jsem strávil minulých 50km. Nádhera. Rychle dál.
|
Dvě zatáčky.
Dvě zatáčky. Pode mnou nějaká přehrada. Pozoruji vítr při zemi. Fouká. Dělám zatáčku a zkouším letět proti větru: 4km/h. Tady taky fouká. Ale bez speedu ve dvou litrech to jde. Ale až budu přistávat, najdu si fakt velikou louku. Doufám, že to ještě dlouho nebude!!! No nic, konec kochání, je třeba letět. Za chvíli přidávám ještě čtyři zatáčky a po chvíli ještě jednu v silnějším stoupání.
Kochám se pohledem na GPS. Políčka čas a vzdálenost (od startu) mám vedle sebe. Roztomilé. Říkám si, být ještě tak ve výšce 1508m n.m. Ne, takhle je to opravdu lepší. Věřím tomu, že to dá přes dvě kila.
Tato řada končí. Pozoruji okolí. Ještě chvíli letím rovně, neboť vedle mne je opět malý omezený prostor. Pak dávám mírně levou a snažím se letět ke kopcům, které uzavírají nasvícené údolí.
| Vzdálenost: | 165km | | Doba: | 2.5 hodiny | | Průměrná rychlost: | 66km/h | | Točení: | 15 zatáček |
4. Hlavně to nezkazit
Jsem v místě, kde jsem chtěl být, ale poněkud níže, než jsem čekal. Vzduch je hrozně hrbolatý, ale netroufám si, než vydržet i v mírném stoupáku. Ten se naštěstí po chvíli umoudří a zesílí. Pár kilometrů ode mne vidím malé sportovní motorové letadlo. Hurá, nejsem ve vzduchu sám. Nyní letím téměř přímo za sluncem. Místo řad jsou na obloze jen osamocené kumuly. Nevím, zda ten další tam bude, i když k němu doletím, tak raději volím cestu ne přímo po větru, ale do nasvíceného místa.
Ocitám se opět relativně nízko, ale rychle nalézám stoupák. Dotáčím 2600 a ještě rovným letem získávám výšku 2730. Základnu mám ještě nad sebou. Pouštím se pod krásné tři kumuly za sebou, které jsou nedaleko.
Rovným letem dostoupávám do 2270m. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že zde jsem měl točit, ale zdálo se mi, že rovným letem pod touto "řadičkou" se zvednu, případně na jejím konci bude ještě příležitost dotočit.
Točím. Teď už není kam spěchat. Mraky téměř žádné. Stoupáky rozfoukané. Točím každou nulu a sleduji, jak i přesto kilometry přibývají. Kochám se pohledem do krajiny. Upírám oči do dálky. Co to je za řeku, která teče po kopcích? Když se blížím, pochopím, že se jedná o železnou oponu - ještě nyní je patrný pás vysekaného lesa, kde ostnaté dráty dříve dělily "nás" od "nich". Letět před dvaceti lety, tak se mohu radovat, že teď už jsem na svobodě. Ale takhle jsem se také radoval.
Pode mnou silnice, přede mnou pás lesa. Na stromě jsem ještě nepřistál. Nechci na tom nic měnit. Tuším, že jsem mohl uletět víc, ale vím, že jsem mohl uletět mnohem míň. Dnešní let mohu ukončit jedině pohodovým přistáním vedle silnice.
| Vzdálenost: | 95km | | Doba: | 2 hodiny | | Průměrná rychlost: | 48km/h | | Točení: | 90 zatáček |
5. Návrat
Tak už jsem na zemi. Pořádně mi to ještě nedochází, ale hubu mám od ucha k uchu. Přes pět hodin ve vzduchu je pěkný i kolem jednoho kopce. Spěšně balím, posílám SMS na všechny strany a utíkám na stopa. Jolča mi jede naproti, ale chci se přiblížit, co to půjde.
Jsem ortodoxní materialista. Na nějaké jogínské energie nevěřím. Ale čím to je, že když si člověk hezky zalítá, tak to z něj tak sálá, že zastavujou i maminky s dětma a samy se diví, co vlastně blbnou. Takovýmu vágusovi špinavýmu, s baťohem. No a po chvíli se diví ještě víc a snaží se mou kanonádu přerušovat alespoň výkřiky typu: "Opravdu pět hodin.", "A taková výška.", "A tak daleko, no to jsem nevěděla".
Asi na pět stopů urazím vzduchem 100km. Pak se setmělo. Mé sálání asi vyprchalo. Jdu si něco dát na benzinku a čekám na Jolču. Po jejím příjezdu jí popisuji let. Je zřejmé, že popis pětihodinového letu zabere tak 10 hodin času. Vyprávím. Jedeme domů. Já řídím a vyprávím.U Karlových Varů už nemůžu. Předávám volant, kupuju si pivo a vyprávím. Pak jsem usnul. Ve dvě hodiny v noci jsme doma.
| Vzdálenost: | asi 400km | | Doba: | 7 hodin | | Průměrná rychlost: | 50-150km/h | | (Točení) Plechovky: | 4x Plzeň 12 |
6. Bilance
Omlouvám se všem, kterým jsem zkazil létání, ale z mého pohledu je to ještě horší, vždyť já už jsem za zenitem.
| Vzdálenost: | 285km (290km přes tři OB podle ČPP) | | Doba: | 5 hodin a 25 minut | | Průměrná rychlost: | 50km/h |
|
