Tak Bandaskovy a Arturovy narozky se fakt povedly. Taťka Šikec mi vyprávěl o kořenovi, co vždy, když řval, že ho bolí rameno, tak druhej den byla lať jak víno. No, nás nebolela hlava ani druhý den po tom množství pivka a tak jsme laxně kolem 11. hodiny začali startovat, i když ve vzduchu byly nadherný koláčky.

    Pár lidí to vyškráblo a odletěli, někteří na třetí pokus jako třeba Artur a já, ale většina na zastíněném Jablonově hnila zpátky pod ukázkovou kumulostrádou.

    Co mám dál povídat? Pak začala parádní jízda s nádhernými panoramaty, dalo by se to pouštět v hlavním čase v televizi a sledovanost 100% zaručena. Nakonec jsem přistával a dolétával několik kilometrů jen v úplném oleji a občas přitočil ve slabounkém půlmetru. Po přistání na 165. kilometru u Dobříše jsem s údivem koukal na hodinky, které ukazovaly 8:30, z čehož mě až druhý den vyvedl Šcorpi a vzpomněl jsem si, že jsem vyndaval baterku z mobilu, takže jsem přistál ve skutečnosti v 7:30. Ale to taky potěšilo, navíc do civilizace mě vezl sympatický pár, jedoucí z chalupy a doma jsem byl, co by dup.