Ráno to nejdřív vypadalo, že se konečně kouknu taky na jiné letové místo, než je Všechov. V 9.45 jsem byl totiž v Praze v Motolu a rozhodoval jsem se, jestli pojedu s Pražákama buď na Černou nebo na Kozákov. Pak se strhla telefonní bitva o létání na Všechově a všichni chtěli lítat. Jediný odviják byl u mě v autě, a tak žádný sever, ale nazpět na Všechov.

    Ze začátku jsem toho trošku litoval. Dostupy žádná sláva. Do Borotína jsem se plazil sotva 1000 metrů nad terénem a spíš to vypadalo, že to půjde do bouřek. Řady se slévaly, takže trasa nakonec nebyla ani tolik v mojí režii, ale v režii oblačnosti. Nakonec se dostupy přeci jenom zlepšily. Kvůli nakvetlému mráčku jsem se musel uhnout až k Miličínu a vyrazit na další otočňák směr Mladá Vožice a Smilovy Hory.

     Směrem na Všechov už byl opět nějaký mrak, který se mi nelíbil, takže následoval oblet směr Radenín, kde pro změnu čekala úplně čistá obloha. Stopovat domů se mi zrovna dvakrát nechtělo, tak jsem přes Chýnov vyrazil směr Všechov. Stoupáčku jsem potkal cestou ještě plno, a tak jsem se po třech hodinách objevil znova nad Všechovem a s celkem dobrou výškou. V GPS místo FAI trojúhelníku byl spíš nějaký čtverec. Škoda, že se nedalo letět na jihovýchod (aktivní TRA 68), tak jsem aspoň po hraně dolítnul kousek za Planou, kouknout se nad svoje bydliště a dílničku.

    A pak letěl zase zpět. Z obdélníku, kosočtverce se pak nakonec vykreslil trojúhelník skoro 66 FAI. Ještě sem byl zvědavý, co se dělo na severu, jestli jsem o něco přišel. Ale byl jsem ujištěn, že to tam stálo za h… Zlatý Všechov.