Kozákov - 10.4.1999. Na startu potkávám spousty známých tváří s protokoly v rukou a velkými plány v hlavě. Počasí se mi moc nelíbilo, což mi potvrdil i "Radar" slovy: Dnes to nic moc nebude. "Ó jak jsme se mýlili !" Vanul lehký západ , kumuly všude okolo, jen západním směrem nic. Nu což. Drze si píšu Broumov a jdu do toho.

    Chytám se v dosti divokém stoupáku, fotím a vytáčím základnu. Za zády stále modrá díra, tudíž mám dvě volby: letět na sever, nebo jihovýchod. Nakonec se rozhoduji letět k Jičínu. U Lomnice jsem si všiml modrého Avaxe, jak se plíží v psí výšce ( z mého pohledu z pod základny) směrem pode mne. Jsem zvědavý, jestli se mu podaří urvat něco z mého stoupání, a tak vyčkávám a kroužím nad ním, aby viděl , že tu něco je. Chytil se, během chvilky je u mne, letmý pozdrav a letíme dál. Dodnes bohužel nevím, kdo to byl a kde přistál.

    U Jičína měním směr na Paku. Pode mnou zrovna přistává rogallo. Škoda, takové pěkné lítání. Dotáčím základnu s jiným "trubkařem" a frčím dál. Je opravdu na co koukat, tak poletuji pod kumuly a kochám se. Vpravo již mám Zvíčinu, pode mnou hrad Pecka. Při přeskoku ztrácím mnoho výšky, asi jsem špatně odhadl vzdálenost a vyklesávám. Pode mnou hvozdy nedozírné, jen sem tam nějaká planinka. Jednu si už vybírám na přistání, jelikož na stromy se mi nechce.

    V cca 40 m rozpočet na přistání a jdu na to, když tu najednou vário zmlklo a občas si i píplo. Okamžitě jsem zapomněl na rozpočet. Trimuji a lehce kroužím v nule nad malou zahrádkou u hájenky. Trvá to celé tři minuty, pro mne však celou věčnost. "Tak už se sakra urvi" řvu do vzduchu a snad se i modlím. Vymodlená čtyřka mne tahá opět pod základnu. Řvu štěstím a blahořečím svému křídlu.

    Kdesi v dáli na severu vidím jiné křídlo. Podle designu je to jiný SCORPION. V první chvíli si myslím, že je to Pavel Iker, který letěl z Kozákova severní cestou.

    "Pavle, Pavle já Jirka ozvi se, příjem !" Odezvou mi je jakési praskání v rádiu, což mi říká jedno - Pavel to není.



    Letím tedy dál. Již jsem vylétl z mapy, tak si ji chci otočit. Vyndávám ji z pultu a prásk. Mám ji připláclou na ksichtě. No jasně, měnit mapu na přeskoku, to je ale nápad. Můj. Blbej. Zmuchlám ji a strčím zpět. No co, poletím po paměti. Stačí držet směr a u "Rozkoše" doleva. Ádr znám jak svý boty, tak to bude pohoda. Jenže vše je jinak, pozdní čas mi vypíná termiku a já sedám v jakési vísce o pár domech.

    Pár Wingowerů a spirálku udiveným domorodcům na obdiv, aby viděli, že přiletěl minimálně Pán Bůh. Dostává se mi od nich super uvítání, pár lahváčů a potvrzení výkonu. Díky, občané Mezilečí !

    Domů jsem se dostal až o půl druhé ráno, a to jen díky kámošům, kteří mě vyzvedli v Jičíně, kam se mi podařilo s úsilím dostopovat.